I přes určitou odtažitost docela zajímavá biografie, na které mi nejvic vadila nepruhledna hlavni hrdinka, ktera hodně šetří emocemi. Za celou dobu se jako divak o ni dozvite jen hodně málo. Jako debut ale určitě nadějný film.
NEJNUDNĚJŠÍ PSEUDOINTELEKTUÁLNÍ PORNO DESETILETÍ Český hraný film, jehož tématem je porno. Už to by mohlo stačit – zbytek české produkce se většinou omezuje na veselé komedie pro ženy středního věku a zvláště oblíbené dějepisné sebemrskání – kdy bereme silné příběhy, podprůměrně je natočíme a hrajeme na národní identitu. Výsledek téhle kombinace je, že komedie jsou narvané, protože Jirka Langmajer oprávněně slaví úspěch, a dějepisné sebemrskání počítá návštěvy ve stovkách, a po měsíci a školních projekcích, po jejichž započtení se čísla návštěvnosti změní z tragických na strašná, zaparkuje v iVysílání, kde se propadne do zapomnění rychlostí světla, většinou zcela právem.
Co se technické stránky filmu týče, tak první část je točená asi na iPhone 4, v druhé části to vypadá, jako kdyby přešli na iPhone 12, nebo se naučili ostřit. Celý film je vlastně kompilace několika rádoby artových záběrů a rekonstrukcí legendárních porno scén. Jelikož mi tato generace filmové klasiky vinou věku unikla, přijal jsem to jako live aid v Bohemian Rhapsody.
Film za mě nemá žádný spád. Jak bezpohlavně (což je pro film o pornu asi to nejhorší, co se o něm dá napsat) začne, tak i skončí. Příběh je sám o sobě zajímavý, ale to by byl i bez filmu.
Navíc se nemůžu ubránit pocitu, že se film veze na současné vlně „foot fetiše“. Jelikož detailních záběrů na chodidla rozcvičující se protagonistky je až podezřele moc. Pokud máte pro toto slabost, přičtěte si k hodnocení 6 bodů.
Pro splnění kvóty kontroverznosti jsou občas vidět prsa a jednou dokonce penis.
Celé se to snaží tvářit strašně filozoficky, intelektuálně a kontroverzně, v důsledku čehož film vůbec neutíká, což je při krátké stopáži pro někoho znak uměleckosti – pro mě ne.
Nicméně zájem o film minimálně ukazuje, že české publikum chce kromě zmíněných komedií vidět tvorbu, která je o něčem jiném než o komunistické totalitě. Její tělo to jasně ukázalo, protože téma a příběh jsou určitě hodně zajímavé. Už jenom stačí lepší kamera, střih a scénář.
Panečku to byla storka. Netušila jsem o existenci A. Absolonové až do včerejšího kina a nestačila zírat. Bez jediného přehraného traileru, naslepo jsem vlezla do sálu a odešla ohromená. Wow! Letošní rok je plný svěžího větru v českém filmu. Hraný film s dokumentárním nádechem. Což připisuju naprosto (ne)uvěřitelnému výkonu N. Germani a dokumentaristky na režijní sesli N. Císařovské. Výborně dámy!