Snímek nepřináší informace ani tak nové a objevné jako spíš důležité. Měl by ale být ještě konkrétnější. Těžaři tam skoro nejsou vidět, jen se o nich mluví. Měl by uvádět firmy, které v pralese těží, a jmenovat případně jejich západní a čínské majitele a také jména politiků, kteří to povolili nebo alespoň dělají, že to nevidí.
Právě důvěrná blízkost a osobně sdílená každodennost od práce se dřevem až po lov divokých prasat tvoří z Vágnerova dokumentu unikát. Sice do něj vstupují i hlasy odborníků, ale nejpůsobivější je právě tam, kde Evropan mezi „naháče“ přirozeně zapadá a respektuje jejich kulturu. Včetně neobvyklé rovnosti pohlaví a generací: hlas ženy i dítěte tu má stejnou platnost jako soud dospělého muže.
