K jezeru

K jezeru si v součtu zakládá na motivačně hutném podhoubí, z něhož klíčí spousta minulých i přítomných konfliktů. Tvůrci tak chtějí zatraktivnit přímočarý příběh o cestě do absolutní izolace, postavený na opakovaných střetech se zbytky trpící a hladovějící populace, čímž si sami na sebe pletou bič. Aktéři jsou totiž vesměs nesympatičtí a jejich rozhodnutí často postrádají logiku, zatímco schéma vyprávění aplikuje samoúčelné zvraty a dílčí mikro-příběhy ozvláštňuje složitější skladbou událostí, která ale kýženého efektu dosahuje jen zčásti. Naděje vkládané do odlišného ruského pojetí bohužel ústí do nepříliš autorské směsi již známých filmových témat a vzorců, již lze nejlépe charakterizovat jako obrácený Útěk ze Sibiře za pomoci automobilů, občas říznutý dramatickou atmosférou Černobylu a doplněný ústřední melodií vykradenou z Počátku.