70%
Švankmajer má v dokumentu hodně tváří, od bezmála rockové hvězdy obléhané v cizině fanynkami po muže dojemně bezradného, kdykoli má řešit praktické věci domácnosti, třeba neposlušný alarm. Ale ničemu neuhýbá, přízvisko „infantil“ nese s hrdostí a ze zpovědi, jak se po smrti Evy ocitl „v blázinci, kde mi nabízeli arteterapii“, čiší vedle věcné sebeironie ryzí smutek.