Recenze filmu Než skončí léto

68%

Komentáře a recenze 9

Dle počtu bodů
filmfanouch6
filmfanouch6
12 644 bodů
8
Natočit režijní debut a hned s ním skončit v hlavní kategorii na Filmovém festivalu v Benátkách se skutečně nepoštěstí každému. Australance Shannon Murphy tohle štěstí měla se svým debutem Babyteeth, který český distributor zajímavě pojmenoval Než přijde léto (i přesto, že tato samotná věta ve filmu nepadne nebo, se celý film rozhodně neodehrává napříč létem a figurují v něm dokonce i Vánoce). Debut Murphy měl původně dorazit i Filmový festival v Karlových Varech, na to ale letos pochopitelně kvůli situaci kolem COVID-19 nedošlo, přece jen se ale díky projektu Tady Vary mohlo nejdříve přesvědčit prvních pár diváků, než film dorazí do normální distribuce 9. července 2020. A možná by byla škoda přece jen tenhle solidní debut nevidět. Než skončí léto se nezapíše do análů filmové historie jako jeden z nejlepších režijních debutu všech dob, který by světu bezpochyby představil nového světoborného filmového tvůrce a nedejbože se i stal filmovou klasikou, je to ale strašně fajn zrežírované rodinné drama kde herci výtečně hrají, kameraman Andrew Commis bravurně pracuje s barvami a předvádí jeden moneyshot za druhým a kde se bravurně pracuje s muzikou. Proč se vlastně umírající dívka zamiluje do feťáka? V čem tkví pro ní jeho pravé kouzlo? Proč mu dává šanci i přes několik průšvihů při kterých ohrozí i její život? Ten film na tuhle otázku nikdy neodpoví, mezi Millou a Mosesem ale vzniká opravdu zajímavý vztah, kdy si sice budete říkat proč zrovna tomuhle volovi fakt někdo dává nekonečně mnoho šancí, vzájemné budování jejich vztahu ale rozhodně stojí za to i díky bravurním hereckým výkonům hlavní dvojice, kde Eliza Scanlen skvěle zvládá ztělesnit dívku, která si uvědomuje, že na tomhle světě už dlouho nepobude a tak se rozhodne žit každý okamžik života co nejvíc na plno to jde. Toby Wallace v roli feťáka a trosky Mosese je poté ještě výraznější a to o to více když objevíte jak ve skutečnosti vypadá a jak velkou změnou si pro tuhle roli prošel. I přesto, že je pro něj dívka zpočátku jen ,, letenka´´ pro další zásilku prášků díky tomu, že její otec je psychiatr a předepisuje prášky se u něj začíná něco měnit a uvědomuje si, že k ní něco cítí. I přesto, že ho matka zavrhla a rodičům jeho nové milé není tahle troska úplně po chuti dostává Moses částečně druhou šanci a časem skutečně začíná k umírající dívce něco cítit. Neobejde se to bez pokusu o ukradení co největšího množství prášku nebo doslovného ohrožení života Milly, přesto je Moses ten, které Mille v poslední fázi života dá ještě trochu chutě do života a ona tak může poslední okamžiky svého života skutečně žít naplno. Ben Mendelsohn a Essie Davis hrají rodiče Milly a na pozadí nemoci jejich dcery se velmi nepatrně ale přece jen také buduje manželská krize a je tu též zajímavý kontrast v tom, že i když je matka zásadně proti tomu aby byla její dcera zamilovaná do smažky tak je naznačeno, že dříve též byla drogově závislá a pořád v ní lehká závislost je. Na pozadí nemoci jsme tak svědky manželských hádek, výtek a i drobných náznaků bočních vztahů z obou stran. Tahle podzápletka nikdy úplně nedojde svého cíle a věrnost a starost o dceru přechová, přece jen by ale možná film, který by sázel pouze na rodiče a jejich manželskou krizí napříč starání se o nemocné dítě fungoval též velmi dobře. Ben Mendelsohn má pořád famózní hlas a po šňůře záporných rolí si konečně střihl jednu kladnou roličku i když v ní nepřijde o svůj naprosto famózní výkon a především pořád umí řvát. A to hodně! O moc horší ale není Essie Davis, které role lehké narko-mámy očividně skutečně sedla. Téma a příběh je sám o sobě silné, musím se ale přiznat, že mně finále kdovíjak nedojalo i když jsem zrovna takový finiš nečekal. Problém ale není v tom, že by finále nebylo brutálně silné a dojemné, spíše jen trpí tím, že velmi bravurně budované dramaturgické napětí se zčistajasna rychle rozpadne vstříc tomuto. Finále není špatné, možná jde ale skutečně na sílu až příliš. Ten kdo ve filmu nikdy neselže je ale kameraman Commis, který si skutečně bravurně umí hrát s barvami, osvětlením, prostředím a vším ostatním možným co dělá dobrou kameru. Skutečná šňůra nádherných záběrů/moneyshotů a jedna z nejzajímavějších kamer v rámci indie filmů za hodně dlouhou dobu. Jakmile se řekne indie film tak si všichni vybaví jasnou (téměř) absolutní tvůrčí volnost, zároveň mají ale indie filmy své jasné limity a omezení. Než skončí léto tímhle omezením trpí tak napůl, protože sází spíše na silné téma a s ním spojený příběh a též právě na práci s obrazem. Přesto má ten film své očividné indie limity, neřekl bych ale, že zrovna tímhle dvakrát trpí zrovna právě Než skončí léto. A i díky tomu se dá říct, že bylo finální zasazení tohoto filmu do hlavní kategorie v Benátkách zcela spravedlivé a Murphy potencionálně naznačila, že by i příště mohla předvést zajímavé a velké (v rámci indie filmů) věci. Fajn natočené rodinné drama s božími hereckými výkony, boží kamerou, menším dramaturgickým uspěcháním na konci a možná i menším brutálním kalením na zajímavé vedlejší linie (ze zmínky o tom, že Millin učitel na housle byl zamilovaný do její matky nevyplyne téměř nic a to samé platí o menší epizodce mezi jejím otcem a těhotnou sousedkou). Přesto v rámci indie filmů výrazný kousek co právem případně Shannon Murphy otevře dveře do dalších projektů, protože už za to, že se jí hlavní téma nerozpadlo pod rukama si zaslouží pochvalu. A my zase nějaký další celovečerák od ní....
Lomikar
Lomikar
102 bodů
9
Nějak měknu nebo co, ale poslední scénu na pláži jsem přes oči už sotva viděl na obrazovku. Přitom jsem chtěl od začátku vyčítat filmu využití té omšelé berličky, jak přiblížit divákovi iracionální mladistvé vzplanutí, totiž cancer-plot. V tomto případě se ale nejedná o tíživou deku, která dodává filmu na důležitosti, ale opravdu na něm stojí celá zápletka a vše se od něj odvíjí. Ať už zdánlivě nesmyslná vyčerpávající láska k divokému mladému narkomanovi jako možnost nahnat co nejvíce neprožitého života do svých posledních chvil, "worst parenting ever" rodiče, jejichž motivace a sporná rozhodnutí se dají pochopit v rámci toho, jak chtějí vyjít vstříc umírající dceři či Mosesova motivace scházení se s Millou, ve které se kombinuje citová vazba s přístupem k léčivům na předpis. Rita Kalnejais je navíc zkušená divadelní režisérka, která se je vědoma pastí, do kterých příběh o umírající nezletilé může zapadnout, takže si dává neuvěřitelný pozor na to, aby jí postavy nespadly do obvyklých trpitelských nebo fatalistických schémat, takže se často chovají všichni prakticky opačně vůči očekávání. Myslím, že asi nebylo původním záměrem, aby v závěru největší smíření bylo věnováno prakticky nejzápornější postavě, která zneužíváním svého postavení drží své okolí omámené tlumícími léky, aby měla sama pokoj. Považuji to ale za důkaz toho, kdy dobře napsané postavy si začnou žít v tom scénáři tak trochu sami a jejich příběh a vyústění pak nemá samotný scénárista úplně pod kontrolou. Coming of age, coming to death.