Jako terapie, která vyvětrá zatuchliny, snad ano, ale filmařský smysl Víkendu na chatě je nevalný, pokud se nepočítá severská exotika mejdanů prokládaných saunou. Proti finské novince má tuzemská Chata na prodej více vtipu, o nádechu mystéria nemluvě.
I když se ve Víkendu na chatě neodhalují velkolepá tajemství, ale jen zdánlivě obyčejné problémy, dávné rozchody a malé křivdy, o to větší má film sílu, protože jde o životní strasti, které v nějaké podobě známe všichni. Celkem obyčejný snímek s neobyčejným kouzlem.
Situace a postavy vám tedy budou blízké, stejně jako jejich tápání a vztahové kotrmelce. Protože v nich poznáte sami sebe i své přátele. Nakonec i Češi rádi jezdí s přáteli na chatu do přírody, pijí přitom alkohol a mají smysl pro sebeironický humor.
Z obsazení zaujme živočišná energie Eera Milonoffa (Tina a Vore, Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho) i fyzické přednosti Christiana Hillborga, novináře ze seriálu Most (toho švédského). Celý herecký ansámbl však působí sympaticky a nenuceně pomáhá vytvářet atmosféru klasické indie dramedie v duchu americké nezávislé scény.
Toivoniemi naplno využívá komičnosti i tragédie sebou zorchestrované situace. Čerpá ze vzájemných tajemství i jazykové bariéry, která její postavy rozdělují. Jako východisko nabízí litry alkoholu k vypití, nálož populárních hitů k odzpívání a okolní svět k ignorování. To vše v padnoucím melodickém doprovodu všudypřítomného bzučení komárů.
