Společná tvorba vlastního filmu je pro matku a její děti způsobem, jak se vyrovnat s traumaty z války v ukrajinském Donbasu. „Válka je, když někteří lidé střílejí. A další lidé střílejí na lidi, kteří stříleli první,“ vysvětluje nejmladší chlapec z rodiny, který byl v době vypuknutí války v Donbasu na východní Ukrajině v roce 2014 sotva na světě. Jeho matka spolu s dalšími třemi dětmi svůj dům neopustila ani poté, co se ocitly uprostřed válečné zóny. Ukrajinská režisérka Iryna Cilyk zachycuje rodinu ve chvíli, kdy nejstarší dcera Miroslava spolu s matkou a dalšími sourozenci točí svůj vlastní film o tom, co prožili za války. Láska ke kinematografii a pohroužení se do umělecké tvorby osvobozuje od tíživé minulosti a pro Miroslavu předznamenává vytouženou budoucnost filmové kameramanky.(Jeden svět)
'Země je modrá jako pomeranč' je považován za silný příklad toho, jak dokumentární film může sloužit jako nástroj pro zpracování traumatických zážitků.
Film 'Země je modrá jako pomeranč' je dokumentární snímek, který sleduje život rodiny žijící v Donbasu, oblasti zasažené válkou na Ukrajině.
Film ukazuje, jak se rodina snaží udržet si normální život a naději prostřednictvím umění, i když jsou obklopeni válkou.