Příjemná feel-good atmosféra, propracovaná hudební stránka a divácká nenáročnost jsou hlavními devizami Kalifornského snu, jemuž lze díky jeho mnoha pozitivům prominout leckteré jeho četné prohřešky, mezi něž se řadí i využívání klišé natolik provařených, že už je snad ani nelze brát vážně.
Kalifornský sen je opravdu sen, protože se v něm dějí nesmysly, byť milé nesmysly. Není tu dost ničeho: dost romantiky, humoru, ani dramatu. Jde o průměrný odpočinkový příběh v průměrném provedení.
Jednoduše, ale v zásadě vkusně ho napsala debutující Flora Greesonová, která se sice nevyhnula řadě klišé ani náhodám, nad nimiž by v jiném žánru zůstal rozum stát, ale ve filmu tohoto typu se s nimi skoro počítá. Kanadská režisérka Nisha Ganatraová ho natočila přehledně, jasně, pro široké publikum z nejrůznějších sociálních skupin, což rovněž odpovídá žánru.
Film se určitě dokoukat dá, ale mnoho dobrých emocí neposkytne. Kalifornský sen tak zachraňují pouze Tracee Ellis Ross a jeden vcelku vtipný a překvapivý moment v samotném závěru. Jako lepší alternativa se jeví například poslední verze filmu Zrodila se hvězda (A Star Is Born) z roku 2018 v hlavní roli s Lady Gaga a Bradleym Cooperem.
Kalifornský sen zůstává žánrově i herecky na půl cesty stejně jako momentálně kariéra Dakoty Johnson. Pokud nebudete očekávat příliš humoru, ani příliš romantiky a neodradí vás dvouhodinová stopáž a absence Christiana Greye, pak si pohádku v kulisách Los Angeles užijete.
Kalifornský sen je pohádka pro dospělé, ve které je hodně písniček a nula nápadů. Ovšem jako žánrovka to celé funguje přesně tak, jak má. Stačí vám to?
