Zajímavosti 4
- V polovině roku 2002 (dlouho po začátku natáčení) pan Rodkey natřel střechu pohřebního vozu z roku 1972 a jeho palubní desku fialovým odstínem, což mělo za následek neúmyslný, ale mírně matoucí střihový efekt na diváka, tj. v úvodu filmu na Venice Beach je zmíněný pohřební vůz podle popisu částečně fialový, později je tentýž vůz vidět celý černý, někdy později je vozidlo opět fialové až do třetího dějství, kdy se pohřební vůz vrátí ke svému celočernému vzhledu.
- V letech 2007 a 2008 Vladimír Michel obesílal zavedené produkční společnosti a vedoucí pracovníky v oblasti akvizic filmů, kteří se však k distribuci snímku nepřihlásili. V roce 2012 dokument promítal Mark Bovee v divizi Home Video společnosti Universal Picture. I tentokrát jej určití pracovníci odmítli. V roce 2017 byl dokument promítán v domě pana Rodkeyho herci Artu Robertsovi a režisérovi/režisérce. Distributora Jareda Masterse. Artovi i Jaredovi se snímek nesmírně líbil. A protože pan Masters rozpoznal, že dokument má velmi unikátní výklenek/odborný obsah a podání, rozhodl se na místě vydat jej prostřednictvím své vlastní společnosti "Frolic Pictures". Ironií je, že v té době byl pan Rodkey stále zaměstnán v legendárním baru Frolic Room na Hollywood Boulevard.
- Četné "havárie" střihových počítačů, viry a poškozené soubory dále zpozdily a zmařily dokončení prvních "finálních" střihů filmu. Problémy byly nejen časově velmi náročné, ale jejich odstranění bylo i velmi nákladné (což se Vladimíru Michelovi podařilo překonat).
- Snímek prošel četnými a rozsáhlými obdobími dolaďování celkového zvukového záznamu, kolorizace, přechodů a štětců/masek.