Recenze filmu Skromní hrdinové

Komentáře a recenze 2

Toren

5 305 bodů •2. 11. 2019

6

6,5/10. První příběh je vizuální pastva pro oči. Ghibli inspirace na sto honů a pořádná dávka roztomilosti to jen podporuje. Scénář se ale někde pozapomněl a když to povím škaredě... jde jen o krásně vypadající a melancholii brnkající nudu (45%). Druhý příběh mě oslovil daleko více. Osobnější rovina, "běžné" problémy a silnější důraz na emoce jak ústředního chlapce, tak jeho matky, funguje na výbornou. Jen se zase nepovedlo ukočírovat finále... (60%) Třetí příběh mě uhranul. Přesah hmatatelný od první sekundy, ponurý charakter celého tématu v kombinaci s audiovizuálním pozlátkem a hlavně ta finální katarze, jenž vše sepne dohromady. No bomba! (90%)

Niks

619 bodů •26. 9. 2020

8

Takže, zrovna jsem to dokoukal a řeknu vám. Jsem velice příjemně překvapen. Předem říkám, že jsem o Studiu Ponoc doteď neslyšel a tohle je jejich první počin, který jsem viděl. Nicméně, zpět ke snímku, potažmo ke snímkům. Protože se technicky vzato jedná o film, který je však složený ze tří krátkých filmečků. (o délce cca. 10-15 minut). Začneme tedy u příběhů. Ty jsou vcelku jednoduché a vždy jsou, jak název napovídá, o hrdinství. Ovšem nečekejte zachraňování světa a podobné krávoviny, nýbrž malé skutky, které jsou ovšem hodny nazvat hrdinstvím. U prvního příběhu s názvem "Kanini a Kanino" se mi velice líbilo to, že se v tomto filmečku skoro vůbec nemluví (až na oslovování se jmény mezi postavami) a tak je skoro celé vyprávění příběhu pouze v režii vizuálu. Příběh pojednává o dvou "krabích" sourozencích, jejichž matka odejde na pevninu zrodit další potomky a tudíž zbyde pod vodou jen jejich otec a je "jen na něm", aby své děti ochránil. Příběh ale pravděpodobně nebude tím hlavním, proč se na film budete chtít kouknout, tím budou pravděpodobně vizuály. K vizuálům řeknu jen to, že jsou místy až dech beroucí, což mě mile překvapilo. Autoři zde použili kombinaci 2D animace se CGI. Ale ten vizuál prostě krásně funguje, hlavně tedy ve spojení s příjemným soundtrackem. Druhý film s názvem "Life Ain't Gonna Lose" je typický Slice of Life příběh o malém chlapci jménem Shun a jeho matce. Je zde ovšem jeden háček, Shun má vážnou alergii na vajíčka a tak ho jeho matka chrání a snaží se, co jí jen síly stačí, aby byl její syn v pořádku. Tady je vizuální stránka opět jiná (jako i v dalším "kraťasu"), je použitá klasická 2D animace, která ovšem vypadá více... Umělecky, řekl bych. Soundtrack je zde opět skvělý a krásně doplňuje ostatní aspekty filmu. A teď k poslednímu filmu jenž se jmenuje "Invisible". Ten pojednává o doslova neviditelném muži, kterého nikdo nevidí (ačkoliv mám pocit, že se jedná o metaforu pro všemi přehlíženého člověka). A musí s sebou nosit předmět, jakým je třeba hasící přístroj, nebo krumpáč. Protože, kdyby tak neučinil, tak by se začal vznášet do výšin. A ovšem, jako u ostatních dvou příběhů, tak i tady se z hlavní postavy na konci stane "hrdina každodenního života". Jak jsem již řekl předtím, vizuální stránka je zde zase krapet jiná, je mnohem více podobná tomu, co známe z téměř každého řadového anime (Samozřejmě je velice kvalitní, o tom žádná). Ovšem, hrozně se mi líbilo, jakým způsobem byly namalovány pozadí. Taky se mi líbí malinké detaily. Jako třeba to, že když prší, tak kapičky vody krásně "lemují" obličej hlavní postavy. A nakonec k mé oblíbené části každého filmu, k soundtracku. Ten se mi líbil, ale přijde mi, že v obou předchozích filmech byl výraznější, než tady. Takže, nakonec se z Modest Heroes stalo opravdu milé překvápko, na které jsem narazil v podstatě úplnou náhodou. Příběhy jsou dostatečně kvalitní ve všech možných aspektech na to, aby mě byly schopny udržet tu necelou hodinu u obrazovky. Takže podtrženo, sečteno, si snímek jako celek těch slabších 8/10, dle mého, zaslouží.