Ač animovaný a osvětový, dost možná je Fany a pes vůbec nejlepším filmem natočeným k výročí svobody. Na rozdíl od řady hraných projektů se totiž obejde bez laciných efektů konspiračních teorií nebo akčních kovbojek. Je přímý, autentický a čistý; jako jeho hrdinka.
Mimo to, že svým způsobem agitačně upozorňuje na hrozbu socialistické ideologie jednoduše načrtnutou postavou prorežimní profesorky Liesegangové, příběh je velice dobře vystavěný, pro děti jasný a zřejmý. Fany a pes je vzhledem ke svému triviálnímu názvu, pod kterém se bohužel neskrývá nic, co byste chtěli vidět, jedním ze zásadních filmů evropské animované tvorby posledních několika let.
Ač logicky pro školáky trochu zjednodušený a v některých postavách přece jen plakátový obraz doby okouzlí prostou moudrostí dětských otázek, vystaví dospělé konfrontacím s nimi i s vlastními postoji. Ty jsou limitované nejen strachem o rodinu, ale velmi sympaticky i nejednoznačností řešení v dramaticky vyhrocené situaci.
