Ač animovaný a osvětový, dost možná je Fany a pes vůbec nejlepším filmem natočeným k výročí svobody. Na rozdíl od řady hraných projektů se totiž obejde bez laciných efektů konspiračních teorií nebo akčních kovbojek. Je přímý, autentický a čistý; jako jeho hrdinka.
Mimo to, že svým způsobem agitačně upozorňuje na hrozbu socialistické ideologie jednoduše načrtnutou postavou prorežimní profesorky Liesegangové, příběh je velice dobře vystavěný, pro děti jasný a zřejmý. Fany a pes je vzhledem ke svému triviálnímu názvu, pod kterém se bohužel neskrývá nic, co byste chtěli vidět, jedním ze zásadních filmů evropské animované tvorby posledních několika let.
Fany a pes je ideální rodinný film. Jedná se o dobře realizovaný nápad, kdy zrůdnost režimu poznáváme lehce naivníma dětskýma očima a současně vidíme dospělácký rezervovaný pohled na věc. Animace je zdařilá a trochu povědomá, v případě prostředí. Část týmu animátorů byla z České republiky, což je možná důvod, proč v dobových kulisách najdete nějaké easter eggy, pokud pamatujete tu dobu.
Ač logicky pro školáky trochu zjednodušený a v některých postavách přece jen plakátový obraz doby okouzlí prostou moudrostí dětských otázek, vystaví dospělé konfrontacím s nimi i s vlastními postoji. Ty jsou limitované nejen strachem o rodinu, ale velmi sympaticky i nejednoznačností řešení v dramaticky vyhrocené situaci.
