Zajímavosti 8
- Věrná a oddaná herečka: Louis-Julien Petit režíruje Corinne Masiero již potřetí. Poprvé se setkali před více než deseti lety, když druhá jmenovaná hrála ve filmu, na němž Petit pracoval jako asistent režie. Herečka, která je velmi citlivá na boj proti prekarizaci a vyloučení, již několik let rozvíjí projekt struktury Eco-citizen insertion.
- Louis-Julien Petit napsal první verzi scénáře, která se přikláněla k sociální kronice, ale spolu s producentem si uvědomil, že tento úhel pohledu je zbytečný ve srovnání s prací, kterou již odvedla Claire Lajeunie. V říjnu 2016 nakonec začal od nuly.
- Cena za nejlepší režii na prvním ročníku Mezinárodního festivalu politického filmu v Carcassonne.----Chabrolova cena Coup de coeur poroty, Chabrol du Public a Chabrol mladého publika na filmovém festivalu v Croisic.----Cena veřejnosti na Mezinárodním filmovém festivalu v Pau.
- Louis-Julien Petit překvapil své herečky tím, že je požádal, aby se odpoutaly od svých textů a daly přednost improvizaci. Audrey Lamy, která se před natáčením připravovala s koučem, aby dokonale znala svůj text, byla tímto přístupem vyvedena z míry.
- Neviditelní se natáčeli na severu Francie, která podle režiséra skrývá "nevyčerpatelný" zdroj komparzistů.
- Navzdory obtížnému tématu Neviditelných chtěl režisér natočit sluníčkový film a přinést naději v tradici anglosaských sociálních komedií jako The Full Monty, Pride nebo My Beautiful Laundrette.
- Ředitel se více než rok setkával s ženami bez domova v různých přijímacích střediscích po celé Francii a zároveň poznával profesi sociálních pracovníků, především žen. Stejnou investici požadoval i od svých hereček: Audrey Lamy se vydala do přijímacího střediska v Grenoblu, kde dobrovolnicím pomáhala nakupovat a vařit. Sarah Suco mezitím hodně zhubla a několikrát si udělala rukáv, "aby pocítila stud a násilí pohledů", říká Louis-Julien Petit.
- Režisér si pro ztělesnění žen bez domova ve svém filmu vybral neprofesionální herečky, s výjimkou Sarah Suco a Marie-Christine Orry. Chtěl najmout ženy, které poznaly ulici a kterým se podařilo dostat ven nebo které žily v pěstounských rodinách. Během rozhovorů, kdy hodinu mluvily tváří v tvář kameře o svém životě, tak prošelo "konkurzem" 150 žen. Poté byly uspořádány workshopy, aby je bylo možné pozorovat ve skupinách a lépe porozumět jejich osobnostem.