Čertova stěna

Svou poslední operu komponoval Bedřich Smetana v době těžkých depresí a nemoci, v podstatě osamělý, v Jabkenicích. Původní libreto romantické pohádky Elišky Krásnohorské přetvářel a dokončil je v souladu s vlastními pocity. Tíha rozpolcení osobnosti – ďábla a mnicha – se dotýkala jeho samého. Stejně tak mu byla blízká melancholie Vokova, zrazeného životem, či vášnivá touha Jarkova. Tíhu svého osudu i smíření s ním vtělil do díla, které se stalo nejen oslavou největšího citu – lásky, ale i novým kompozičním počinem, který v mnohém předběhl svou dobu. Čertova stěna je opera moderní, svým charakterem její hudba již patří do 20. století. O to hůře na skladatele zapůsobilo nedbalé nastudování v Novém českém divadle jeho prvního provedení 29. 10. 1882, které způsobilo, že obecenstvo této opeře neporozumělo a přijalo ji chladně. Již desítky let však Čertova stěna patří k ozdobám repertoáru našich předních operních scén, a působí jako vzácný šperk ve Smetanově operním odkazu. Režiséra Zdeňka Kubečka toto dílo inspirovalo před více než padesáti lety k vytvoření působivého dramatického filmového obrazu. Filmově atraktivně zpracovaná opera v plenéru (např. kostýmy vytvořil T. Pištěk) je podle dobového úzu zpívaná operními pěvci mimo obraz, v obraze pak jejich role znázorňují povětšinou herci, s výjimkou B. Blachuta, který roli Michálka i ztvárňuje. (Česká televize)