"Když pokládám ruce na lidské tělo, tak se učím číst rukama. Neruší mě zrak a tak kupodivu vidím víc", říká slepý masér Miroslav Darmovzal. Nebylo tomu tak ovšem vždy - v mládí byl postupně skladníkem, provozním, výčepním, číšníkem a barmanem a především velkým sportovcem. Kolem svého pětatřicátého roku však začal fyzicky slábnout a postupně ztrácet zrak. "Když mě manželka jednou v pravé červnové poledne vezla autem, zeptal jsem se jí, proč nerozsvítí", vzpomíná dnes už s úsměvem. "A tím to skončilo anebo vlastně začalo. Proplakal jsem tři měsíce a potom jsem si řekl, že tudy cesta nevede..." Miroslav Darmovzal začal, za obrovské podpory své ženy MUDr. Ireny Procházkové nový život... Dnes je úspěšným terapeutem, provozuje několik sportů, s přáteli cestuje po celém světě... (oficiální text distributora)