Recenze filmu Mafie vraždí jenom v létě

68%

Komentáře a recenze 1

Dle počtu bodů
filmfanouch6
filmfanouch6
12 644 bodů
6
Režijní debut Pierfrancesca Dilibertoa, který radši používá umělecké jméno Pif zkusil velmi zajímavou věc. Zkusil vzít klasickou romantickou komedii a zasadit jí do pozadí války mafií. Mafie vraždí jenom v létě se časem dočkala i pověsti nejlepšího filmu, který se točí okolo sicilské mafie a dokonce vyhrála cenu za nejlepší komedii na 27. ročníku Europian Film Awards. I přes netradiční pojetí a několik slušných momentů má ovšem Mafie vraždí jenom v létě vady na kráse. První polovina, která mladého Artura představuje jako malého kluka je velmi fajn. Alex Bisconti je jako mladý Arturo velmi fajn a především roztomilý a Pifovo zpracování toho, jak malý chlapec reaguje na probíhající mafiánské války je zpracováno velmi sympatickým způsobem. Jakmile se ovšem skočí do Arturova dospělého věku a Arturo najednou dostane tvář samotného Pifa, všechno to kouzlo, které pracovalo s lehkou dětskou naivitou je rázem pryč. A i když může konec celkové dojmy trochu narovnat, přesunutí do dospělosti možná nebylo nejšťastnější rozhodnutí. Mafie vraždí jenom v létě sází především na absurdní humor. Někdy možná až příliš absurdní. Bohužel jsem se v průběhu nedokázal zbavit svého dávného pocitu, že je italský humor podobně specifický jako například humor český a i když člověk může v historii kinematografie jmenovat pár výjimek, humor nejvíce bude sedět samotným Italům. Pif má několik zajímavých nápadů a především první polovina s dětskou optikou má skutečně kouzlo, v průběhu to ovšem začíná působit, že Pif neví, co za film vlastně chce natočit. V průběhu vlastně těch nápadů začne vytahovat až příliš, kdy na vše není úplně čas a celé to v součtu působí jako bordel. Moc tomu nepomáhá ani fakt, že má film pouze hodinu a půl a času tedy rozhodně není dost. Řemeslně neurážející, ale ničím dvakrát atraktivní Pifův debut po první sympatické polovině vyprávěné skrze dětskou optiku přeskočí do dospělé a vleknoucí se roviny. Jen v jistém ohledu emocionálně funkční závěr film přeci jen na konci táhne nahoru a ukáže, že minimálně Pifův záměr měl určitě sílu. Jinak je to ovšem celý takový nedoprcaný, jak by řekl Jirka Langmajer.....