Name: Rajské zahrady
Released: 2009
Cast: Zuzana Slavíková, Arnošt Goldflam, Josef Polášek, Eliška Fučíková

hraje

režie

scénář

kamera

střih

Olomouc, město květin

Netrpělivý a hyperaktivní Arnošt Goldflam coby otec a Josef Polášek v roli znuděného syna vyrážejí na další výpravy. Letos nebudou jejich cílem rozervané jícny jeskyní, ale úhledné, nicméně o nic méně tajuplnější zahrady.

Cílem prvního výletu naší věčně se hašteřící dvojice bude moravská Olomouc – město, které ve světě květin proslulo pravidelnou výstavou Flora. Nicméně Flora není jediným tahákem tohoto dílu: parky obepínající Olomouc jsou pozoruhodnou ukázkou zahradní architektury, v Olomouci se nachází i jedno z našich nejvýznamnějších rozárií či skleníky s exotickými rostlinami.

Kolem Pražského hradu

Pražský hrad, místo kudy kráčely dějiny, a to nejen honosnými chodbami a sály, ale také rozkvetlými cestami zahrad. Obruč zahradních oáz obepíná Pražský hrad ze všech stran.

Arnošt Goldflam a Josef Polášek nejprve obdivují úhlednost Královské zahrady zakončené dominantou Belvederu a Zpívající fontány.

V Jižních zahradách potkají architekta Zdeňka Lukeše, který je zasvěceně provází po dalších zákoutích, na jejichž charakteru se v meziválečném období podílely geniální vize Josipa Plečnika i dalších architektů.

Unikátní vyhlídky na Staré Město jsou vystřídány „japonskou“ elegancí zahrady Na Baště, ozvěnami divoké přírody Jeleního příkopu či barokními citacemi zahrady Na terase Jízdárny.

Jako vždy nebude pořad jen suchým výčtem dat a faktů – originální a inteligentní humor dialogů Arnošta Goldflama s Josefem Poláškem ocení nejen příznivci starobylých zahrad.

Romantická Lednice a Valtice

Lednicko-Valtický areál je od roku 1996 součástí světového a kulturního dědictví UNESCO. V 18. a 19. století zde Lichtenštejnové geniálním způsobem zakomponovali své zahradní vize do konceptu celé krajiny, jejíž základní charakter určuje střídání vodních ploch a lužních lesů. A právě na vodní plavbě začíná příběh našich jako vždy pohotových a vtipných průvodců: Arnošta Goldflama a Josefa Poláška. Putují po nejkrásnějších místech a zákoutích zámeckého areálu: na geometrizující francouzský park, vedle kterého je umístěn slavný skleník, navazují krajinářské úpravy v duchu vrcholného romantismu. Rafinované průhledy do krajiny jsou zakončovány dominantami podivuhodných staveb: umělými zříceninami, citacemi exotické východní architektury či ozvěnami antiky. Nejznámějším symbolem areálu je bezesporu Minaret v maurském stylu, z něhož je nádherný výhled do celé krajiny. Ještě výše zamířil s kameramanem horkovzdušný balón, díky těmto záběrům může divák ocenit promyšlenou skladbu celého komplexu.

Valdštejnův manýrismus

Velká zahrada na Malé Straně! I touto hříčkou lze charakterizovat Valdštejnskou zahradu, monumentální jak svým rozměrem – vždyť běžné palácové zahrady se musely spokojit s daleko stísněnějším prostorem – zároveň i manýristickým konceptem, který vdechl tomuto zákoutí svůj hravý a fantazijní charakter. Kde jinde v ČR se potkává zahradní rostlinstvo s nádhernými sochami (autorem původních plastik je slavný Adriaen de Vries), s rafinovanými vodními prvky i s gigantickou umělou krápníkovou stěnou, která je viditelná až z oken Pražského hradu. Albrecht z Valdštejna založil tuto zahradu jako zrcadlo své slávy a moci. Soustředil k jejímu budování (jakož i k budování přilehlého paláce) výrazné umělecké osobnosti své doby a přes veškeré proměny, kterými zahrada v následujících stoletích prošla, můžeme i dnes obdivovat důmyslnou estetiku tohoto prostoru.

Barokní Holešov a Buchlovice

Koncepce parku v Holešově přesahuje horizonty obyčejného smrtelníka. Geometrie celého prostoru byla ve své době poměřována majestátem boha, který jediný mohl přehlédnout celý plán důmyslně sestavených os. Divák ČT má možnost ocenit zámecký areál díky záběrům z horkovzdušného balonu a není tedy odkázán jen na průhledy, které se otevírají před pozemským poutníkem. Centrální linie mířící k pomyslnému nekonečnu je protkána systémem kanálů ve tvaru Neptunova trojzubce. V době svého vzniku zahrada také pracovala s mnoha barevnými efekty – Arnošt Goldflam a Josef Polášek dnes obdivují pouhé torzo původní koncepce. Zámek v Buchlovicích, na první pohled udržovanější, prošel od svého založení také mnohými proměnami. Jedna z nejobdivovanějších formálních barokních zahrad byla proměněna na sentimentální park, v němž se geometrické prvky představující racionální rozum střetávají s rozevlátostí nápodob divoké přírody, která je nositelem citu a emocí.

Kuks, krajina jako park

Hrabě F. A. Špork toužil vybudovat na přelomu 17. a 18. století na svém panství světoznámé lázně, které by svým věhlasem zastínily Karlovy Vary. Jakkoliv tento cíl nebyl nikdy naplněn – vody v Kuksu ostatně nejsou nijak zvlášť léčivé – podařilo se mu na ploše labského údolí vybudovat spektakulární celek využívající jak přirozený reliéf krajiny, tak umělé prvky. Hrabě sezval přední umělce své doby, kteří zanechali v Kuksu svou nadčasovou stopu. Zejména sochař Matyáš Bernard Braun vytvořil pro hraběte svá vrcholná díla: cyklus soch Ctností a Neřestí, které zdobí příchod k monumentálnímu hospitalu.

Osa lázeňských staveb symbolizuje životní pouť člověka od narození ke smrti a touto cestou vedou i kroky našich dvou oblíbených průvodců, Arnošta Goldflama a Josefa Poláška. Cestu za poznáním jim zpestřují další znalci: Stanislav Bohadlo a Libor Švec.

Karlovy Vary, sadové město

Naše nejslavnější lázně nejsou zajímavé pouze díky léčivým vřídlům. Genius loci města je určován velmi zajímavou zahradní koncepcí – náhrdelník říčky Teplé je zdoben několika významnými parky, jejichž současná podoba vznikala v 19. století. Nad městem se pak jako vyhlídkové galerie táhnou lesoparkem stezky, po kterých se svého času procházeli mnozí významní umělci a státníci. Vyhlídky, altány a zastavení u soch, které jsou věnovány významným lázeňským návštěvníkům, dotvářejí několikaposchoďovou sadovou strukturu města. Také na kolonády lze z hlediska architektury nahlížet jako na druh zahradní stavby. Rozkvět karlovarských zahrad se nezastavil v předminulém století: na konci vřídelní osy se nachází jedna z nejpozoruhodnějších japonských zahrad v České republice – kamenná zahrada symbolizující vodní živel, který dává Karlovým Varům duši.

Malostranské palácové

V 16. století ztratily hradby na jižním svahu Hradčan svůj vojenský význam a byly z větší části zbourány. Na vzniklých pozemcích začaly vznikat terasovité palácové zahrady, první z nich, Fürstenberská zahrada, byla založena již kolem roku 1580. Původně renesanční zahrady italského typu byly zpustošeny Švédy v roce 1648 a jejich obnova se již nesla v duchu nastupujícího baroka. Unikátnost celého komplexu spočívá ve výhledech: z každé zahrady je vidět do zahrady sousední, architekti rafinovaně pracovali s perspektivou, dotvořili prostor řadou schodišť, kašen, soch a pavilónů.

Tyto palácové zahrady byly ještě před několika lety na pokraji totální zkázy, opěrné zdi se rozpadaly, zahrady byly neudržované a zanesené plevelnými rostlinami. Naštěstí se podařilo tento unikátní zahradní klenot zachránit a dnes již jsou zahrady opět přístupné veřejnosti v téměř plné kráse.

Báječná brněnská botanická

Arnošt Goldflam s Josefem Poláškem objevují zákoutí Brněnské botanické zahrady a arboreta. Nejstarší část areálu byla založena již v roce 1936, nicméně současná podoba zahrady vznikala od konce let šedesátých a je ceněna i v evropském kontextu jako jedna z nejnápaditějších ukázek moderní zahradní architektury. Kromě mnoha rafinovaně vybudovaných zákoutí, jejichž estetika je umocňována použitím jednoduchých materiálů – kamene, betonu a dřeva – se instituce spravovaná Mendelovou zemědělskou a lesnickou univerzitou pyšní také skleníkem, v němž se nachází rozsáhlá sbírka orchidejí.

V závěru dílu nakrátko oba naši průvodci zavítají do arboreta poblíž Křtin a seznámí se s konceptem Lesnického Slavína. Lesy severně od Brna byly již mezi válkami soustavně kultivovány do podoby monumentálního lesoparku, v němž byla přirozená estetika krajiny zesilována výsadbou solitérních dřevin – zároveň byly v jednotlivých zákoutích budovány pomníky významným lesníkům, vědcům a umělcům.

Mnohotvárná Troja

Zahrady a pražská Troja? Někomu se možná vybaví zahrada zoologická, ale z hlediska historie a typologie zahrad zde najdeme především nádhernou zámeckou barokní zahradu s přilehlou štěpnicí, které vévodí mohutný kruhový labyrint. Jako každá formální barokní zahrada i ta trojská pracuje s důmyslným systémem perspektivy a rafinovaně kladených os, z nichž centrální míří přímo k Pražskému hradu. Nad zámkem ve svahu se nachází historická vinice svaté Kláry, která je doložena už z doby Karla IV. V současné době patří pod správu Botanické zahrady Praha. A právě v této zahradě založené teprve ve druhé polovině minulého století čekají návštěvníka nejen informace o mnoha rozličných světových biotopech, ale i zážitky estetické. Zákoutí botanické zahrady byla zakládána nejen s přihlédnutím k vědeckému smyslu instituce, ale i podle pravidel moderní zahradní architektury. Skutečně exotické zážitky pak návštěvníka čekají ve skleníku Fata Morgana, kde je k vidění mnoho vzácných tropických rostlin.

Pohádková Dobříš

Dobříšský zámek zažil za svou historii ledacos: natáčelo se zde několik pohádek, za minulého režimu sloužil českým spisovatelům, během 2. světové války se z něj stalo sídlo říšského protektora. Arnošt Goldflam a Josef Polášek sem ovšem nejedou obdivovat zámecké interiéry, ale vrcholnou francouzskou zahradu, kterou na pěti terasách vybudovali majitelé panství ve druhé polovině 18. století podle návrhu J. R. de Cotta.

Dobříšská zahrada pracuje s perspektivními klamy, ornamentální stříhané ploty jsou doplněny vynikající sochařskou výzdobou z dílny Ignáce Františka Platzera. Dobříš je ovšem unikátní ještě svou druhou zahradou: když byl v 19. století budován tehdy módní park anglický, nenahradil rokokovou zahradu, ale byl umístěn vedle ní. Na zámku Dobříš jsou tak zachovány v těsném sousedství dva základní typy zahrad: formální, geometrická francouzská a přírodou inspirovaná anglická.

Zapomenutý Bečov

Arnošt Goldflam a Josef Polášek tentokrát představují místo, které se ocitnulo na pokraji zapomnění. Jsou zahrady, které dodnes vydávají svědectví o prozíravosti a fantazii našich předků, i zahrady, jejichž osud odráží pohnuté osudy země.

Mezi ty druhé patří alpinum v Bečově nad Teplou, malebném městečku v západních Čechách. Scenérie Bečova patří k těm nezapomenutelným – gotický hrad romanticky se vypínající na skalním ostrohu je doplněn renesančním palácem i samostatně stojícím barokním zámkem.

Zahrady, které ke stavbám přiléhají, sice nebyly v minulém století příliš udržovány – na terasách barokní zahrady byly dokonce založeny školní pozemky a také anglický park v podhradí je zanesen náletovými dřevinami – v poslední době se však pomalu obě zahrady probouzejí k životu.

Brněnské městské parky

Staré brněnské městské parky představují unikátní kolekci stylů a přístupů k zahradní tvorbě. Park Lužánky založený již v 18. století na barokní osnově se proměnil v přírodně krajinářský park – v současnosti dotvořený umělou připomínkou říčky Ponávky, která tudy kdysi protékala. Jedná se o nejstarší veřejný park na území ČR, který má status národní památky již od poloviny 19. století. Také Denisovy sady vznikající těsně po Napoleonských válkách mají jedno prvenství: jedná se o nejstarší park založený zemskými stavy. Jeho podoba prošla mnoha rekonstrukcemi – ta poslední z počátku tohoto století získala cenu Obce architektů GRAND PRIX 2004. Arnošt Goldflam a Josef Polášek sice ztratí hned na počátku dílu své psy, ale nikoliv humor. S osobitým šarmem představí parkové úpravy hradu Špilberk, Tyršův sad a Kraví horu, ta byla vybrána jako zástupce všech zdánlivě obyčejných parků, které však mají obrovský význam pro život města.

Rajské zahrady II

Cyklus Rajské zahrady II svým tématem navazuje na ostravský dokumentární seriál, který v premiéře běžel na obrazovkách ČT na podzim roku 2009. Zároveň také odkazuje na sérii dokumentů Vzhůru dolů, ve které se poprvé objevil Arnošt Goldflam v roli všeznalého otce a Josef Polášek coby jeho počítači odkojený syn.

Kratochvíle

Jihočeská krajina je známá a proslulá svou malebností a harmonií. Patří k ní neodmyslitelně i letohrádek s pěti a půl hektarovou zahradou, založenou v době renesanční. Jsou to klenoty krajiny, památníky minulosti i zcela současná místa pro odpočinek, oddech, usebrání. Kratochvíle je spojena s Jakubem Krčínem z Jelčan, s Rožmberky a dalšími rody a pochopitelně se slavným italským architektem Maggim. Jak tedy vypadala a jaké zákonitosti měla renesanční zahrada? Podívejte se!

Provede vás Zuzana Slavíková, a to nejen v roli moderátorky!

Květná zahrada

Kroměříž se pyšní hned dvěma úžasnými zahradami, které jsou součástí kulturního dědictví lidstva na seznamu UNESCO. Dnes se podíváme do té Květné. Nechal ji vybudovat ve druhé polovině 17. století olomoucký biskup Karel II. Liechtenstein-Castelcorno. Zosobňuje přelomovou fázi vývoje evropského zahradního umění. Na jedné straně stále ještě upomíná k pozdně renesanční italské a německé zkušenosti, na straně druhé se však již obrací a otevírá francouzskému barokně klasicistnímu typu. Jako všude jinde se nedochovala v původní podobě a prošla složitým vývojem až do dnešních dnů.

Český Krumlov

Jižní Čechy si podvědomě spojujeme s mocným rodem Rožmberků a jejich rybníky. Krajinná rozmanitost tohoto území je však několikanásobně větší. Dnes zavítáme k mohutnému ostrohu čnícímu nad řekou Vltavou, do míst, kde se tyčí majestátní rodové sídlo, původně hrad Český Krumlov. Když se pak proměnil v zámek, nesměla chybět zahrada, ta už tu jistě byla i předtím, ale na dnešním půdoryse ji založil Jan Kristián I., kníže z Eggenbergu. V letech 1678–1683 byl svažitý terén nad zámkem upraven do čtyř teras ohraničených zdí a byla zde založena pravidelná barokní zahrada, jejíž přesnou podobu bohužel neznáme. Postupně byla upravena rokokově, v anglickém krajinářském stylu – a stala se z ní dnešní perla, patřící ke světovému kulturnímu dědictví. A nezapomínejme na legendární bílou paní! I s tou se setkáme.

Jaroměřice nad Rokytnou

Rozvoj barokního umění byl na Moravě podmíněn několika zvláštnostmi – chybělo hlavní umělecké centrum, země se nacházela na křižovatce mezi Vídní, severem Itálie a ostatními středoevropskými regiony. Střetávání různých myšlenkových proudů přispívalo k rozmanitosti vznikajících uměleckých děl. Aristokratické rodiny mívaly palác ve Vídni, ale rodová sídla budovaly v oblastech svých pozemkových držav. Většina moravských rezidencí se nacházela na jihu země v dosahu vídeňského dvora. Monumentální barokní zámek z počátku 18. století byl jen jednou ze součástí velkoryse koncipovaného areálu. Protihráčem mu byla architektura kláštera a loretánské kaple. Úkol spojit tyto objekty v harmonický celek připadl zahradě. A ta je dodnes, i přes všechny změny, opravdu nádherná.

Slavkov

Městečko a zámek se zahradou jsou spojené s rodem Kouniců, s Napoleonem, s císařovnou Marií Terezií, s Versailles, se slavným zahradníkem André Le Nôtrem a jeho žáky i následovníky. Kounicové byli okouzleni francouzským stylem a šarmem, včetně sídel a zahrad. Nešlo však o epigonství. Jedním z aspektů, který kompozici slavkovské zahrady odlišuje od francouzských předloh, je bezprostřední návaznost na zemědělskou krajinu bez vazby k lesním porostům. Tento aspekt je dán jednak historickou tradicí využití zdejší krajiny, jednak ekonomickými možnostmi majitelů. I dnešní podoba nás však jakoby přenáší do dob Ludvíků či císaře z Korsiky.

Krásný Dvůr

Kompozice parku u Podbořan představuje obdivuhodnou syntézu dobových vlivů a podnětů transformovaných do středoevropského prostředí a české krajiny. Základní motivy odkazují k typu jardin poetique, k anglickým i francouzským vlivům a inspiracím. V první řadě je potřeba zdůraznit celkový krajinný kontext parku. Je to především ústřední lesní partie s porostem, který tvoří největší část parkové úpravy a má pro ni základní a určující význam. Kolem lesa se v návaznosti na jeho okraje nebo na údolí a vodní toky objevují jednotlivé tématické celky a scenérie, zpočátku otevřené do krajiny. Bájná Arkádie je transformována do středoevropského historického prostoru plného tajemných lesních partií.

Vlašim

Je jedním z významných příkladů vítězství tzv. romantické zahrady nad poetickou, podle francouzské zahradnické terminologie. A Francie vesměs udávala tón v budování zahrad a parků i u nás. Klíčovou úlohu hrálo romantické údolí řeky Blanice, jejíž meandr protéká hlavní částí parku, poměrně dramatické a hluboce zaříznuté se strmými svahy a skalními výchozy. Základem krajinného rázu je lesní porost, původně obora. Do tohoto rámce jsou vkládány jednotlivé prvky, částečně inspirované francouzskou módou. Inspirací bylo ovšem víc, třeba anglická královská zahrada v Kew.

Veltrusy a Kačina

Obě zámecké zahrady jsou propojeny významným rodem Chotků. Zatímco zámek i zahrada ve Veltrusích vznikaly postupně a zahrada propojila užitkovost okolní krajiny u Vltavy s krásou v nejbližším sousedství zámku, Kačina se zrodila naráz, jako skvělá ukázka palladiánského neoklasicismu anglického typu, i když areál byl využíván již dříve. Zásadní je však právě začátek 19. století. Zahrada byla pěšinami spojena s hvězdicovitou kompozicí nově založené obory v původním barokním lesním porostu.

Podzámecká zahrada v Kroměříži

Kroměříž se pyšní hned dvěma úžasnými zahradami. Dnes se vypravíme se Zuzanou Slavíkovou a Ondřejem Zatloukalem do té pod (nebo spíše za) arcibiskupským zámkem. Historie Podzámecké zahrady se začala psát již na přelomu středověku a renesance. Ovšem k zásadnímu obratu došlo teprve po volbě Karla Liechtensteina-Castelcorna biskupem, tedy na konci 17. století. Tehdy rozkvetl zámek i zahrada. Ta se dále rozvíjela až do své vrcholné podoby v 19. století. Naštěstí ani všechny pohnuté události století dvacátého krásu Podzámecké zahrady nesetřely.

Nové Hrady

Městečko v jižním cípu Čech, strategické místo nad řekou Stropnicí střežené středověkým hradem. Hájilo nejen obchodní stezku, ale také nedaleké zemské hranice. Panství bylo ve vlastnictví Rožmberků, ovšem zásadní změnou se stal starý francouzský rod Buquoy, jehož příslušník, generál císařských vojsk za třicetileté války, získal panství ještě před bitvou na Bílé hoře náhradou za nevyplacený žold. Buquoyové pak Nové Hrady a okolí zušlechťovali, proměňovali a ovlivňovali po tři století. Romantické Terčino údolí nebo Žofínský prales, nejstarší chráněné území ve střední Evropě, jsou dílem tohoto rodu.

Vrchotovy Janovice

Zámecký park navazuje na starší barokní zahradu u zámku, původně středověké vodní tvrze pánů z Janovic. Ovšem slávy se dočkal za Karla Nádherného z Borutína a především Sidonie Nádherné, tedy vlastně už ve 20. století. Tehdy park získal svoje ceněné dendrologické bohatství i vzácné hosty – R. M. Rilkeho, K. Krause, K. Čapka, M. Švabinského nebo architekta Loose. Sidonie prý prohlásila, že za její správy došlo k „proměně zpustlé lesní houštiny v ušlechtilou krajinu“. Dnešní rozloha parku činí téměř sedmnáct hektarů.

Průhonice

Průhonický zámek dnešní podoby je výsledkem řady přestaveb původně středověkého gotického hrádku, zbudovaného na skalnatém ostrohu nad potokem Botič. Ovšem nejvýznamnější jméno spojené s parkem zní Arnošt Emanuel hrabě Silva – Tarrouca. Byl nejen majitel, ale také tvůrce, botanik, dendrolog – poslední c. k. ministr orby. Sám hrabě napsal: „Mojí myšlenkou bylo vytvořit park odpovídající rázu krajiny; vodítkem při práci mi byla pouze příroda, přičemž zároveň využíval jsem vždy i vlastního terénu. Snažil jsem se docílit mnohotvárných a bohatých krajinných obrazů zapadajících do rámce středočeského kraje.“

Konopiště

Původní zahrada byla asi spojena s přestavbou hradu ve 12. století. Doložitelná je však až nevelká barokní terasová zahrada, při níž byly později zřízeny skleníky a oranžerie, ale ta byla před rokem 1830 změněna v krajinářský park. Dnešní velkorysá přírodně-krajinářská úprava při zámku Konopiště vznikla koncem 19. století za Františka Ferdinanda d’Este z podstatně menší zahrady. Kompozice je dílem zahradníků z Vídně i z Prahy. Zámecký park dnes patří mezi největší, nejkrásnější a dendrologicky nejcennější parky u nás. Vznikl v době, kdy dlouhá zlatá éra zámeckých zahrad a parků končila – a majitel zámku podlehl atentátu v Sarajevu. Svět pak měl bohužel docela jiné starosti.

Rajské zahrady

Cyklus vlastivědných dokumentů o historických parcích a zahradách zachycuje vývoj zahradních stylů, architektury i osudů pozoruhodných osobností. Vyrobilo Centrum dokumentu a publicistiky Televizního studia Ostrava v dramaturgii Vladimíra Štvrtni. Na mapě neopakovatelných míst a zážitků nám průvodkyní bude herečka Zuzana Slavíková. Režie je v rukou Petra Lokaje a Jána Nováka.

Přehled

Série

Tvůrci

Komentáře

Videa

Fotky

Články

Zajímavosti

Česká republika

Dokumentární

Rajské zahrady chtějí pro televizní diváky objevit a zprostředkovat hodnoty, skryté v naší kulturní krajině. Nabídnout možnost pochopit něco z odkazu naší minulosti, z dob, kdy se zahrada měnila v park a park se měnil v krajinu. Přineseme důkazy o tom, že české země zaujímaly v Evropě po celou dobu její novodobé kulturní historie své pevné místo. Napříč čtyřmi staletími (od r. 1700) se prolíná téma schopné zaujmout širokou i odbornou veřejnost. Nový publicistický cyklus přichází v komplexnějším rozsahu s doposud nezpracovaným a přitom společensky závažným tématem, které může posílit opomíjené povědomí o evropských historických a myšlenkových proudech ve vývoji české kultury. 
Jednotlivé díly: 
I. řada: 
1.-Kratochvíle 
2.-Jaroměřice nad Rokytnou 
3.-Slavkov u Brna 
4.-Slezské Rudoltice 
5.-Velké Losiny 
6.-Vrchotovy Janovice 
7.-Český Krumlov 
8.-Průhonice 
9.-Krásný Dvůr 
10.-Podzámecká a Květná zahrada Kroměříž 
11.-Libosad u Jičína 
 
II. řada: 
1.-Olomouc, město květin 
2.-Kolem Pražského hradu 
3.-Romantická Lednice a Valtice 
4.-Valdštejnův manýrismus 
5.-Barokní Holešov a Buchlovice 
6.-Kuks, krajina jako park 
7.-Karlovy Vary, sadové město 
8.-Malostranské palácové 
9.-Báječná brněnská botanická 
10.-Mnohotvárná Troja 
11.-Pohádková Dobříš 
12.-Zapomenutý Bečov 
13.-Brněnské městské parky 
(oficiální text distributora)

Série seriálu Rajské zahrady

Série 2Epizody 26

VOD žebříčky

Série 2•Epizody 26

VOD žebříčky

Série 2Epizody 26