Zajímavosti 31
- Neustálou výzvou pro tým bylo obvykle přetvořit volné dvojrozměrné ilustrace Stephena Gammela ve funkční trojrozměrné postavy. The Toeless Corpse nabídl další příležitost pro Spectral Motion, aby zapracovali na svých kouzlech. Mike Elizalde se těšil na to, jak do The Toeless Corpse promění talentovaného představitele v obleku Javiera Boteta. "Kdykoli máte možnost pracovat s Javierem, je to takový zážitek. Je to neuvěřitelný člověk, který dokáže se svým tělem úžasné věci a přesáhl rozměry člověka natolik, že je to až děsivé. Byla to vzrušující zkušenost, protože jsme měli nejen děsivou postavu, ale i dokonalého herce, a pak Normana Cabreru, který se na ní podepsal." Aby se Javier Botet mohl vžít do role, bylo jeho tělo namalováno a následně na něj byl navlečen kostým. Na obličej mu pak byly aplikovány pěnové latexové protézy a na zápěstí byly nalepeny rukavice. Elizalde byl neoblomný, když chtěl použít pěnu místo materiálů, jako je silikon. "Pěnový latex je stále velmi životaschopné médium. Vím, že silikon se stal průmyslovým standardem a je to skvělý materiál, který má vlastnosti, které pěna nemá. Ale pro silně stylizovanou postavu, jako je tato, se pěna osvědčila." Pokud jde o další životaschopnost pěnového latexu, mnoho FX umělců by s Elizaldem souhlasilo. Zvýšená poptávka po praktických efektech v poslední době způsobila, že se mnoho dílen vrátilo k používání pěnového latexu pro jeho prodyšnost a pružnost. "Miluji vlastnosti pěny," pokračuje Elizalde. "Je to velmi poddajný a lehký materiál. Má skvělou paměťovou pružnost a myslím, že dýchá o něco lépe než silikon. Pokud je správně formulovaná, je neuvěřitelně pružná, ohebná a realistická. Dokonce i jemné výrazy obličeje se na něm dají přečíst. Je to materiál, u kterého můžete vědecky kontrolovat jeho hustotu. Pokud tedy potřebujete, aby byl tužší, můžete ho vyrobit robustnější. Je vysoce kontrolovatelný."
- Čtyřmi příšerami byli Harold Strašák, Bledá paní, Mrtvola bez prstů a Jangly Man. "Všichni měli být herci ve výstroji, buď v protézách, nebo v obleku příšery. To pro nás byla neuvěřitelná výzva, ale snadné na tom bylo, že většina designérské práce byla hotová," řekla Elizalde s odkazem na původní ilustrace Stephena Gammela. Norman Cabrera vedl týmy pro Strašáka Harolda a Mrtvolu bez prstů, zatímco Mike Hill se ujal kormidla pro Bledou paní a Jangly Mana. S fantastickým týmem se Elizalde cítil jistě, když se pustil do řešení výzvy vzít původní ilustrace a vytvořit něco hmatatelného, co by mohl nosit člověk. "Museli jsme pracovat rychle, efektivně a na jedničku. Tak se to vyvinulo."
- Scéna, kdy Ruth vylézají pavouci z pupínku, je až děsivě podobná scéně z filmu Temná legenda 3 (2005), kde postavě také vyskočí pupínek a z obličeje jí vylézají pavouci.
- CBS films získala práva na knižní sérii v roce 2015. O pět let později bylo oznámeno, že Guillermo del Toro bude spoluautorem a producentem filmové adaptace. Del Toro se rozhodl vytvořit společné vyprávění, které by zahrnovalo některá významnější monstra a nehodlalo se vyhýbat děsivému zdrojovému materiálu. Chtěl vytvořit film pro mladší diváky, který nyní The Hollywood Reporter popisuje jako "pravděpodobně zásadní pro výchovu další generace hororových fanoušků".
- Mike Elizalde, Norman Cabrera a zbytek tvůrčího týmu se rozhodli, že strašák Harold bude sestávat z různých prvků (např. hnijící dýně jako břicho, dřevěná kostra jako kostra). Cabrera navrhl, že Haroldova hlava by mohla být stará gumová maska z obchodu s novinkami, která shnila na slunci. Elizalde se tento nápad líbil. Dodával Haroldovi "lidské vlastnosti a rysy" a zároveň byl naprosto děsivý. Strašidelné příběhy, které se vyprávějí ve tmě - Nechtěli jsme, aby Haroldovo tělo vypadalo jako lidská anatomie," řekla Elizalde. "Chtěli jsme, aby působilo jako kusy dřeva, provazu, drátu a slámy." Elizalde přibral k ruce továrníka Bruce Mitchella, aby vymyslel, jak se jeho klouby pohybují. Mitchell "vyrobil umělé končetiny z pěny. Vypadalo to nádherně. Vypadalo to jako staré hnijící dřevo." Díky pozornosti, kterou společnost Spectral Motion věnovala detailům, oblek dokonale spolupracoval s pohyby performera Marka Stegera. "Strukturovali jsme ho na tělo performera tak, že když se Mark pohyboval, ty části se pohybovaly jinak než on," vzpomíná Elizalde. "Působilo to velmi strašidelně, děsivě a roztěkaně, což bylo velmi účinné."
- Nezávislý filmový producent John R. Blythe v roce 2000 jednal s pozůstalostí Alvina Schwartze o opci na práva na celovečerní film.
- Postava Pale Lady představovala také několik výzev, ale celkově to byla pro tým zábavná stavba. Tento oblek by měl nosit také Mark Steger, veterán v oblékání monster, který je známý tím, že v minulosti oživil mnoho postav pomocí Spectral Motion, včetně Demogorgona z první série seriálu Stranger Things. Mike Elizalde vysvětlil jeden z problémů s provedením, který vznikl při návrhu postavy: "Byl tu problém s tím, kde jsou oči. Na člověka jsou příliš daleko od sebe. Museli jsme tedy vytvořit malá kukátka, aby Mark viděl, kam jde." V tomto případě se jednalo spíše o kukátka. Hodně se také diskutovalo o tom, jak provést oblečení Bledé paní, což vyústilo v znepokojivé řešení. "Rozhodli jsme se, že nevíme, co to je. Nevíme, jestli je to kůže, nebo jestli je to látka noční košile, která je na ní natavená, což ji dělá ještě děsivější," vysvětlila Elizalde. "V tom nátěru jsou ty skvrny, které zaschly, a to je děsivé. K té věci se nechcete přiblížit!"
- Téměř v každém záběru filmu je vidět oranžová a/nebo žlutá barva.
- Vysílačky, které hlavní postavy používají, jsou tranzistorové vysílačky Scout S-025. Každá z těchto vysílaček, vyráběných v Japonsku a napájených devítivoltovou baterií, pracuje na frekvenci 27 MHz, což jim dává dosah téměř 10 mil. Stromy, domy a další překážky tento dosah přirozeně snižovaly, ale snadno dosáhly do celého okolí postav.
- Vyvrcholení filmu se odehrává v úterý 5. listopadu 1968. To byl den, kdy bývalý viceprezident Richard M. Nixon porazil úřadujícího viceprezidenta Huberta Humphreyho. Shodou okolností to byla také noc ohňů ve Velké Británii.
- Příšera se jmenuje "Jangly Man". "Jangly" je slovo z hindštiny a znamená "divoký".
- Když se Chuck plíží po blázinci, je slyšet, jak někteří ošetřovatelé diskutují o tom, že se George Foreman stal v roce 73 šampionem těžké váhy. George Foreman se v roce 1973 skutečně stal šampionem těžké váhy, když knokautoval Joea Fraziera.
- Obálka časopisu "Famous Creatures" (což je narážka na knihu Forresta J. Ackermana "Famous Monsters of Filmland"), kterou Ramon najde ve Stellině pokoji, je stejná jako obálka sbírky podivných povídek "The Macabre Reader", kterou vydal Donald A. Wollheim v roce 1959.
- Ve Stellině psacím stroji je povídka "Píšťalka", jejíž autorkou je ona sama. Z textu pod názvem však vyplývá, že jde o kopii stejnojmenné povídky Williama Hopea Hodgsona, která je součástí série "Carnacki the Ghost-finder".
- Píseň, která hraje na hrací skříňce (a na několika dalších místech filmu), je ve skutečnosti "You May Be The Next", jak říká Lou Lou (Lorraine Toussaint). Obě říkanky/písničky však začínají stejnými několika řádky a je snadné je zaměnit s "The Hearse Song".
- Film je natočen podle knižní série "Strašidelné příběhy, které se vyprávějí potmě (Scary Stories to Tell in the Dark)" vydané v 80. letech 20. století, kterou napsal Alvin Schwartz a ilustroval Stephen Gammell.
- Hudebním motivem, který hraje po celou dobu filmu, je "The Hearse Song", což je další příběh z knih.
- Auggieho kostým, jak neustále vysvětluje, není klaun, ale pierrot. Pierrot je typickou postavou pantomimy a komedie dell artes. Pierrot je postava s bílou tváří hraná bez masky, která je obvykle obsazována jako sluha s neopětovanou láskou k postavě jménem Columbine. Pierrot je obvykle terčem vtipů, který si z hlavních postav tropí žerty, a často se mu říká smutný vtipálek. Kromě toho je Pierrotův bílý make-up částečně inspirací pro moderního klauna s bílou tváří.
- Zatímco Stella poprvé prochází knihu příběhů, lze vidět několik příběhů ze série Strašidelné příběhy, například The Cat's Paw, The Attic, a The Wendigo.
- Albinismus je dvojnásobně recesivní genetický znak, což znamená, že Sarah Bellowsová jej musela zdědit po obou rodičích. Vzhledem k jeho vzácnosti a relativně malému počtu obyvatel Pensylvánie 19. století mohl mezi zvrácené problémy rodiny Bellowsových patřit incest, ačkoli sňatky bratranců a sestřenic z prvního kolene v té době také nebyly neobvyklé.
- Obrázek plakátu vychází z příběhu Harolda, který se objevuje ve třetí knize.
- Dům, který byl použit pro Bellowsův dům, je Fairbanksovo sídlo v městečku Petrolia v jižním Ontariu v Kanadě.
- Železniční vozy zobrazené ve filmu nebyly ze 60. let. V roce 1968 ještě nebyly automobilové regály uzavřené - železniční společnosti začaly dávat na vozy bočnice, střechy.... až v 80. letech. Také zatímco společnost Procor v roce 1968 existovala, cisternové vozy a logo Procor vypadaly značně odlišně.
- V roce 1968 by každá dívka, která si vzala do školy kalhoty, byla poslána domů jako nevhodně oblečená. Stella však nikdy nemá na sobě sukni.
- Ve vstupní hale/čekárně psychiatrické léčebny je na stěně umístěna dvojice moderních fontánek na pití. Tento model v 60. letech 20. století neexistoval.
- Účesy všech mladých mužů ve filmu nejsou takové, jaké by byly v roce 1968. To platí zejména pro fotbalisty.
- Jangly Mana ztvárnil akrobat Troy James, který se objevil v soutěži America's Got Talent. Pohyby jeho obličeje vylepšilo CGI, ale pohyby chůze pozpátku a plazení se hlavou dolů prováděl sám.
- Vysílačky zobrazené ve filmu byly ze 70. let, nikoli ze 60. let.
- Když navštíví Lou Lou, televize vysílá prezidentskou debatu Kennedyho a Nixona. Debata se konala 26. září 1960. Film je již dávno za tímto datem.
- Fotbalisté mají na svých univerzitních bundách číslo "68", což je rok jejich maturity. Film se odehrává v říjnu/listopadu toho roku, což znamená, že na jaře již maturovali.
- Zvukové záznamy a záběry filmu "Night of the Living Dead" přehrávané v autokině spolu nesouhlasí a scény filmu jsou zobrazeny mimo pořadí.