Zajímavosti o Stan & Ollie

Zajímavosti 35

• Když Stan a Ollie dorazí do Londýna, jejich vlak přejíždí řeku Temži a v pozadí je vidět Tower Bridge. V blízkosti Tower Bridge není žádný železniční most, který by tuto perspektivu umožňoval. Jediný železniční most přes tuto část Temže by v této perspektivě ukazoval London Bridge.
• Když Stan vloží peníze do telefonní budky ve Velké Británii, ozve se píp-píp-píp telefonu STD. V padesátých letech to byl telefon s tlačítkem A, který nepípal.
• Ve filmu není zmíněno, že Ollie natočil s Johnem Waynem film The Fighting Kentuckian (1949), než se znovu se Stanem sešli u jejich posledního filmu Atoll K(1950).
• Když Oliver Hardy (v Anglii) telefonuje se svou ženou (v Americe), mluví normálním hlasem. V roce 1953 byla kvalita transatlantického zvuku tak špatná, že by oba museli křičet.
• Hotel Savoy v Londýně vyvěšuje kanadskou vlajku "Javorový list", která byla přijata v roce 1965.
• Když jejich manželky přijedou do hotelu Savoy, jejich auto zastaví před hotelem špatným směrem. Ve filmu přijíždí auto s obrubníkem vlevo. Ve skutečném životě je Savoy Court jedinou pojmenovanou ulicí ve Velké Británii, kde se jezdí vpravo místo vlevo.
• V roce 1953 byly telefonní hovory z Velké Británie do USA astronomicky drahé a vyžadovaly účast několika mezinárodních operátorů. I velmi bohatí lidé komunikovali přes Atlantik telegramem.
• Zenobia (1939) nikdy nevedla k rozkolu mezi Stanem Laurelem a Oliverem Hardym. Když Stan řešil historky o svém rozchodu s Olliem, řekl novinářům, že podle něj to začalo, když se Babe objevil ve "filmu o slonovi" bez něj. V roce 1940 Stan prohlásil, že jeho smlouva skončila tři měsíce před Ollieho. "Studio během těch devadesáti dnů využilo Ollieho a vznikl dojem, že jsme se rozešli. Jakmile se zlikvidovalo nastavení smlouvy s Roachem, spojili jsme se a hodláme zůstat týmem a dobrými přáteli."
• V epilogu se píše, že Laurel a Hardy se po turné v Irsku v roce 1953 vrátili do Ameriky a už nikdy spolu nepracovali. Jejich poslední jevištní vystoupení se uskutečnilo v Anglii v květnu 1954. Jejich jediné americké televizní vystoupení se uskutečnilo v prosinci 1954. Jejich posledním společným veřejným vystoupením byl natočený segment pro britskou televizi v roce 1955.
• Na začátku hrají Stan a Ollie pro velmi malé publikum v divadlech, která vypadají jako zchátralá. Ve skutečnosti hráli ve velkých městech pro plné sály.
• Navzdory dobrému přijetí, kasovním ziskům a očekáváním nebyl film na Oscarech 2019 nominován v žádné kategorii, nicméně části filmu byly zařazeny do montáže.
• Laurel a Hardy přijeli do Irska na začátku turné po Británii a Irsku do města Cobh, Co. Cork, kde se dočkali velkého přivítání.
• Irský spisovatel John Connolly, známý svými hororovými, mysteriózními a fantasy díly, napsal "he: A Novel". což je dojemný, takřka fantastický životopis Stana Laurela s Babe, jak se Oliveru Hardymu říkalo. V jedné z kapitol Connolly píše o návratu Boys do Velké Británie, který je předmětem tohoto filmu. Na jedné zastávce byli Chlapci oslavováni několika stovkami fanoušků, kteří pískali jejich znělku.
• Původně byl oznámen v prosinci 2013 jako celovečerní komediální drama pro BBC One.
• John C. Reilly musel nosit tlustý oblek, aby mohl ztvárnit Olivera Hardyho. Vzhledem k horkému počasí při natáčení, kdy bylo jeho nošení nesnesitelné, přistoupil produkční tým k instalaci trubek do celého obleku, aby mohl Reillymu mezi záběry pumpovat do těla chladnou vodu.
• Úvodní scéna je pětiminutová procházka a rozhovor.
• Steve Coogan měl v roli Stana Laurela modré čočky.
• Steve Coogan a John C. Reilly se během natáčení museli naučit, sledovat, nacvičit a předvést slavný tanec dua z filmu "Na Divokém západě" (1937) a dokonce zahrát chyby, které slavná dvojice při natáčení skutečně udělala.
• Stan Laurel pocházel z Ulverstonu v hrabství Lancashire (nyní Ulverston, Cumbria) v severozápadní Anglii. Pivovar Ulverston Brewing Company of Cumbria již několik let vyrábí řadu lahvových a čepovaných piv s názvy na téma Laurel & Hardy, například Lonesome Pine a Laughing Gravy.
• Když Stan a Ollie dorazili do Irska za velkého jásotu davů, všechny okolní kostelní zvony se rozezněly do rytmu Laurelovy a Hardyho znělky - písně Dance of the Cuckoos. To se skutečně stalo a Stan Laurel později vzpomínal, že to jeho i Olivera Hardyho přivedlo k slzám.
• Příjezd Laurela a Hardyho do Irska byl poznamenán tragédií, i když si toho herci v té době nebyli vědomi. Tři Irové se ponořili do moře a vyplavali lodi vstříc, když byla asi 100 metrů od přístavu. Čtyřicet metrů od břehu sklouzli pod hladinu a utopili se. Jejich těla byla nalezena následující den při odlivu.
• Po druhé světové válce otevřeli Laurel a Hardy železnici Romney, Hythe & Dymchurch v Kentu. Byl to nejmenší osobní vlak na světě.
• Film byl ve Spojených státech uveden v den narozenin Olivera Hardyho.
• Oliver Hardy se narodil jako Norvell Hardy, ale přijal jméno svého otce Olivera jako poctu otci, kterého nikdy nepoznal. Po zbytek svého profesního života se jmenoval Oliver Hardy. Přátelé a rodina mu však místo toho říkali "Babe" Hardy - tuto přezdívku mu dal jeho italský holič, který mu na tváře nanášel mastný pudr a přitom volal: "nice-a-bab-y". Ve spoustě pozdějších filmů v Lubinu byl uváděn jako Babe Hardy.
• Záběry na pozadí westernu, když Laurel a Hardy předvádějí taneční číslo, pocházejí z původního filmu "Na Divokém západě" (1937).
• Steve Coogan a John C. Reilly byli první volbou režiséra Jona S. Bairda a scenáristy Jeffa Popea pro role Laurela a Hardyho.
• Na úvodních vysvětlujících titulcích je uvedeno, že mnoho jejich filmů bylo pro cizí země dabováno do jiných jazyků. Zatímco jejich zvukové filmy od roku 1932 byly dabovány, v letech 1930 až 1932 se Stan a Babe naučili přednášet scénáře k několika filmům foneticky v jiných jazycích a herci, kteří tyto jazyky ovládali, obsadili další role. Vícejazyčné verze filmů jako Blotto (1930) a Chickens Come Home (1931) se dochovaly a jsou k dispozici na DVD a v digitální podobě.
• John C. Reilly dostal na výběr, zda si pro roli Olivera Hardyho vezme teplý oblek (do kterého později nainstalovali trubky na čerpání chladné vody), nebo přibere 100 kilogramů. Vybral si první možnost, protože ve svých předchozích filmech sice přibral, ale trvalo tak dlouho, než se mu podařilo váhu následně shodit, a zařekl se, že už nikdy nic podobného neudělá kvůli náročnému procesu, který je potřeba k tomu, aby tolik shodil.
• Aby se John C. Reilly proměnil v Olivera Hardyho, pokryl návrhář protéz herce téměř od hlavy až k patě protézami a tlustým oblekem - což trvalo tři až čtyři hodiny denně. "Odhalen byl pouze můj obličej a plosky rukou," vzpomíná Reilly. "Svým způsobem to bylo jako nosit masku na celém těle."
• "Sloním filmem", který vyvolal mezi Stanem Laurelem a Oliverem Hardym tolik napětí, je Zenobia (1939). Hardy v něm hrál společně s Harrym Langdonem, který byl krátce hlavní hvězdou němých komedií. Tisk jej považoval za rozchod Laurela a Hardyho. Langdon & Hardy se dočkali velkého ohlasu v tisku, ale Roach nikdy nepředpokládal, že by tvořili stálý tým.
• Když se Oliver Hardy vyvázal ze smlouvy se studiem Hala Roache, mohl konečně podepsat jednu nebo dvě smlouvy se Stanem Laurelem pro jiná filmová studia. Většina fanoušků této dvojice se domnívá, že tyto filmy, snad s výjimkou filmu "Laurel a Hardy v cizinecké legii" (1939), znamenaly pokles kvality této dvojice. Scénáře byly často špatné a začínal se na nich projevovat věk. Populární začaly být novější dvojice, jako Bud Abbott & Lou Costello a Bob Hope & Bing Crosby. Laurel & Hardy pokračovali v natáčení filmů, ale pomaleji, až do roku 1945. Jejich poslední film Atoll K (1950) byl špatně přijat, což zmařilo jejich naděje na návrat.
• Věnováno památce Lois Laurelové, dcery Stana Laurela, která zemřela v roce 2017.
• Hal Roach obě své hvězdy o dost přežil, zemřel v listopadu 1992 ve věku 100 let. Byl jen o čtyři dny starší než Oliver Hardy a o 18 měsíců mladší než Stan Laurel.
• Malé zlaté odznaky, které Stan a Ollie nosí v klopách po většinu filmu, se vztahují k Velkému řádu vodních krys, britskému fondu, jehož prostřednictvím členové zábavního průmyslu přispívají zasloužilým lidem a charitativním organizacím. Stan a Ollie byli Vodní krysy 465 a 466.
• V rodišti Stana Laurela, Ulverstonu v Cumbrii, se nachází muzeum Laurela a Hardyho, které obsahuje mnoho artefaktů z jeho kariéry. Laurel sem občas zajížděl navštívit své rodiče. Když s Oliverem Hardym navštívili město v rámci svého turné po Velké Británii v roce 1953, přivítal je obrovský dav lidí. Před radnicí stojí bronzová socha této dvojice.