Příslib úsvitu je totiž divácky nesmírně vstřícný film. Někdy možná až moc, což je asi to jediné, co by se mu dalo vytknout. Obsahuje scény dramatické, vtipné, dojemné, násilnější … a režisér Eric Barbier je podává s patřičnou grácií a úderností, takže si pro nás připravil sugestivní zážitek, de facto podle hollywoodského mustru.
Okrem silného a scenáristicky dobre zvládnutého príbehu však film prináša aj viacero remeselných kvalít – peknú kameru, krásnu výpravu, pestrofarebné dobové kulisy krásnych miest, ešte krajších promenád či dokonca africkej savany, kam Romana osud zaveje počas služby v armáde.
Příběh matky, která měla svého syna jako životní projekt v sobě má tragikomickou notu, ale stejně tak i spoustu poetiky. Jak vlastně skončí příběh bezbřehé mateřské lásky, která mnohdy Romaina mohla dusit? Běžte se určitě na tenhle barvitý a poutavě vyprávěný příběh podívat.
Problémem je tak spíš 131 minut dlouhá stopáž, která se hlavně ve dvou třetinách opravdu dost táhne. Oblíbený Pierre Niney se na plátno pořádně dostane až skoro po hodině, do té doby mu však mladší herci (především Pawel Puchalski v úloze jeho desetiletého já) nedělají ostudu.
