Zajímavosti 17
- Anthony Julius pohrdavě říká, že antisemitismus "je jako mít hovno na botě. Otřete si ho, ale nestudujete ho." Skutečný Anthony Julius, spisovatel i právník, strávil studiem antisemitismu mnoho času a vydal o něm několik knih.
- Během návštěvy koncentračního tábora Osvětim se říká, že Němci vyhodili trosky plynových komor do povětří týden před koncem druhé světové války. To by bylo na přelomu dubna a května 1945. 27. ledna 1945 Osvětim osvobodila sovětská Rudá armáda.
- Náhodou nebo díky boží přízni se z vyhlazovacích táborů dostalo jen několik přeživších. Tyto tábory se nacházely podél předválečné hranice mezi Německem a Polskem. Tato hranice vyznačovala hranici jiného typu: německé železnice a ruské železnice. Barbara Tuchmannová v knize The Guns of August vysvětlila, že obě železnice byly záměrně neslučitelné kvůli rozchodu kolejí. (Ruské železnice projektovali Francouzi za vlády Mikuláše II.)
- V roce 2000 našli britští archiváři další chybějící část Eichmannových záznamů. Tato zašifrovaná zpráva, známá jako Hoefleho telegram, unikla kontrole kvůli tiskové chybě. Nyní si badatelé uvědomili, že telegram byl zprávou pro Eichmanna o železničním sčítání hlav do vyhlazovacích táborů, např. o "přesídlení" na Východ. Během procesu v roce 2000 obhájci soudu prokázali, že lidé byli po německé říšské železnici přepravováni za 4 feniky na hlavu. Konečná destinace těchto lidí: tábory smrti Belzec, Treblinka, Sobibor, Majdenek.
- Když Debora navštíví Krakov (bývalé hlavní město Polska), uslyší slavné troubení z kaple Panny Marie (Kosciol Mariacki) na hlavním náměstí. Volání se hraje každou celou hodinu. Trubačovo volání ("hejnal") je vzpomínkou na strážce, který svým troubením varoval před útokem blížících se Mongolů na Krakov. Volání se náhle přeruší, protože je zabit. Na jeho památku se troubí každou hodinu, protože svým varováním nakonec zachránil město. Není to primárně označení času.
- Ačkoli byl případ podán v roce 1996, k soudu se dostal až v prvních měsících roku 2000; rozsudek byl vyhlášen v dubnu téhož roku. Ve scénách, kdy Deborah běhá po Londýně, je v pozadí vidět London Eye. Londýnské oko bylo dokončeno v roce 1999.
- Jedním z odborných svědků ve filmu je Richard J. Evans, vysoce uznávaný odborník na moderní evropské dějiny. Během soudního procesu se s Davidem Irvingem ostře přel o historickou pravdu o holocaustu a byl jedním z hlavních odborníků, kteří pomohli zdiskreditovat Irvinga jako věrohodného historika. Kromě toho Evans později napsal proslulou sérii knih o nacistickém Německu, která se zabývá hloubkovou historií, The Third Reich Trilogy (Trilogie Třetí říše).
- Richard Rampton říká Deboře Lipstadtové, že jeho poslední brief byl od McDonalds. Jednalo se o takzvaný McLibelův proces, v němž řetězec rychlého občerstvení McDonalds žaloval dva aktivisty za pomluvu kvůli letákům kritizujícím společnost. McLibelův proces byl předmětem televizní dramatizované rekonstrukce (McLibel! (1997) a dokumentárního filmu (McLibel: Two Worlds Collide (1998), později aktualizovaný jako McLibel (2005)).
- V čase 1h 28min je zobrazen soudce, který píše na kus papíru "Judgment". V běžném anglickém jazyce by se toto slovo psalo "judgement", ale v anglické právní terminologii se vždy píše "Judgment", pokud se jedná o formální soudní nález.
- (V 26m24s) Deborah Lipstadtová (Rachel Weiszová) nemůže usnout, i když je 42 minut po půlnoci, a tak si jde zaběhat. Při odchodu z hotelu prochází kolem hotelového vrátného. V hotelu Athenaeum v té době žádní vrátní nejsou. Jejich směny trvají dvanáct hodin, od osmi do dvaceti hodin. V 1h39m34s se stejná hloupost stane na konci filmu, když si jde zaběhat během televizního rozhovoru v Newsnight, který by byl vysílán někdy po 22:30.
- Interní soudní scény se natáčely v hrabství Kingston Upon Thames v Anglii. Nachází se zde rekonstrukce soudu Old Bailey, který byl až do začátku 90. let používán jako skutečný soud a nyní slouží výhradně pro filmovou a televizní práci.
- Skutečnou Deborah Lipstadtovou pobavilo, o kolik je Rachel Weiszová ve filmu okouzlující: "Na soud jsem se oblékla hezky, ale nejsem elegantní: jsem profesorka!" Nicméně šátky, které Weiszová nosí, jí půjčila Lipstadtová.
- Když Deborah a Richard navštíví polský Krakov, z vrcholu kostela hraje trubač. To je kostel svaté Marie a hrající trubač se jmenuje Mariino troubení. Trubač hraje každou hodinu v celou pětitónovou hymnu, která označuje čas.
- Dvakrát je ve filmu Deborah Lipstadtová zobrazena při běhání v Londýně, kde se zastaví, aby se podívala na sochu Boadicey a jejích dcer na Westminsterském molu. Boadicea byla známá jako královna bojovnice, která vedla neúspěšné povstání proti Římanům.
- Rachel Weiszová a malý filmový štáb dostali povolení natáčet v Osvětimi Birkenau, nacistickém táboře smrti v Polsku, kde zahynul téměř milion Židů.
- Advokát a přední právní zástupci se v mnoha případech odvolávají na britské a/nebo právo UK, které neexistuje. Anglické a skotské právo se liší, a proto měl být odkaz pouze na anglické právo. Je zde také několik odkazů na "discovery", což je americký právní termín. Anglický ekvivalent by byl disclosure a anglický právní tým by to jistě věděl a použil by správnou terminologii.
- Všechny dialogy v soudní síni jsou doslovně převzaty ze soudních záznamů.