První a snad nejznámější díl seriálu O Krtkovi, Jak krtek ke kalhotkám přišel, natočil jeho autor Zdeněk Miler již v roce 1957. V té době se vlastně ještě o seriál nejednalo, neboť další díl, Krtek a autíčko, se začal natáčet až v roce 1963 po velkém úspěchu dílu prvního, který jediný je mluvený. V dalších dílech jsou použity už jen smích, pláč, další citoslovce a různá gesta (což je výhoda, protože je srozumitelný pro lidi na celém světě).
Na tomto jsem vyrostl. Krteček není ale jen tak ledajaká bezmyšlenkovitá dětská pohádka. Pravda, ne všechny díly, ale většina dílů má přidanou hodnotu ve formě nějaké myšlenky, ponaučení, co z většiny z dílů plyne. Krásný příklad je krtek a město, kde je krásně znázorněna mizející příroda a čím dál vice mizející zeleň apod. A to se jen tak v pohádkách (hlavně zahraničních) nevidí. Milerova grafika a styl animace je vysloveně nadčasové.
Já vím, že na tom spousta lidí vyrostlo, ale já jsem na to jako malinká nikdy moc nekoukala, jelikož mě to nebavilo. Mnohem radši jsem měla jiné večerníčky. Je to pěkně spracovaný a pěkné příběhy, to uznávam. Ale pochybuji, že jsem na to jako malinká brala ohled.