Zajímavosti 12
- (cca 38. minuta) Němci střílejí z MG 42 v bitvě v roce 1940.
- (asi v 55. minutě) V pozadí projíždí někdo na kole a má na sobě něco červeného. Zdá se, že je to někdo, kdo jede na moderním horském kole.
- V bitvě u Lundtoftbjergu (1940) je německý voják vybaven kulometem MG42 (vyvinutým v roce 1942).
- Dánsko nebylo Spojenci nikdy osvobozeno. Britská armáda prošla na jih a odřízla zemi od Německa. Německá armáda v Dánsku kapitulovala pozdě večer 4. května 1945 a okupace formálně skončila 5. května v 8:00 ráno. Teprve později toho dne vstoupily do Dánska britské jednotky. Sovětský svaz však kapitulaci ignoroval a 7. a 8. května zaútočil na dánský ostrov Bornholm, přičemž nevybíravým bombardováním způsobil četné ztráty a velkou zkázu. SSSR tuto akci zdůvodnil tím, že Bornholm leží tak daleko na východ od dánské pevniny, že byl součástí východní fronty. Dne 9. května Rudá armáda ostrov obsadila a opustila jej až 5. dubna 1946.
- O omezených ztrátách během krátké německé invaze do Dánska 9. dubna 1940 se vedou rozsáhlé diskuse. Jsou známy a zdokumentovány přesné údaje o dánských vojenských ztrátách: 16 mrtvých (11 vojáků armády, 3 pohraničníci, 2 piloti letectva) a 21 zraněných a necelých 10 mrtvých a zraněných civilistů. Naopak německé ztráty nejsou oficiálně zdokumentovány. Jediný známý dobový zdroj, který uvádí německý údaj, uvádí 203 německých mrtvých a zraněných, a to v přehledu dánského výrobce zbraní DISA z května 1940 o bojových kvalitách jejich 20mm automatického kanónu Madsen, který během bitvy zneškodnil německé obrněnce. Tento zdroj byl obviněn ze silného přehánění, protože DISA se tímto shrnutím snažila prodat své zbraně německému wehrmachtu, který nyní okupoval Dánsko. Jiné, konzervativnější odhady uvádějí maximálně 25-30 mrtvých Němců a možná i tolik zraněných.
- 9. dubna byl také zahájen první bojový seskok výsadkářů v historii armády, když byli na letecké základně Aalborg a na mostě Storstrøms vysazeni němečtí Fallschirmjägers. Pro Němce bylo životně důležité zajistit leteckou základnu Aalborg v severním Jutsku, aby Luftwaffe mohla doplnit palivo na své cestě k bombardování cílů v Norsku, a letecká základna byla v německých rukou a připravena doplnit palivo bombardérům ještě téhož dne před polednem.
- Jedinečná kulovnice používaná dánskými vojáky je tehdy standardně vyráběná dánská puška "Gevær M. 1889", původně norská konstrukce mezinárodně známá jako Krag-Jørgensen, kterou na přelomu 19. a 20. století krátce používala i americká armáda. Unikátní konstrukcí je také poboční zbraň podporučíka Sandové ("Pilou Asbæk"), poloautomatická pistole "M/1910/21", mezinárodně známá jako německo-belgická Bergmann-Bayard, která zůstala standardně vydávanou pistolí dánských důstojníků až do roku 1949, kdy byla nahrazena pistolí "M/49 Neuhausen" neboli Sig Sauer P210, která zase zůstala oficiální dánskou poboční zbraní až do roku 2019, poté byla nahrazena pistolí Sig Sauer P320 X-Carry.
- Hlavním důvodem invaze nacistického Německa do Dánska byla snaha využít zemi jako odrazový můstek pro invazi do Norska a také zajistit si cestu pro švédskou železnou rudu, která byla pro Německo životně důležitou strategickou surovinou.
- Velkorážní kulomet používaný dánskými motocyklovými jednotkami je 20mm Madsen Autocannon M/38 montovaný na motocyklech Nimbus. Lehký kulomet používaný pěchotou je Madsen Recoil Gun, jehož první modely se vyráběly od roku 1901. Obě zbraně byly ve velkém množství vyváženy dánskou společností Disa.
- Přestože přetrvává mýtus, že německá invaze do Dánska byla předem dohodnuta s dánskou vládou, žádnému historikovi se nikdy nepodařilo tento mýtus doložit důkazy o takové dohodě ani z dánských, ani z německých archivů.
- Německý kódový název pro invazi do Dánska a Norska zněl "Weserübung"; "Weser" je název řeky v severním Německu a "übung" znamená "cvičení". Samostatně byla invaze do Norska označena jako "Weserübung-Nord" ("W. North") a invaze do Dánska jako "Weserübung-Süd" ("W. South").
- Ačkoli se cyklistické jednotky mohou zdát z dnešního pohledu riskantní a nepraktické, ve skutečnosti byly v mnoha zemích té doby zcela běžné, včetně Německa, kde byly nasazovány celé cyklistické prapory. Na počátku druhé světové války Japonsko dobylo velkou část Číny a jihovýchodní Asie a použilo k tomu asi 50 000 cyklistických pěšáků, kteří od Velké Británie převzali například Singapur. Jednotky jízdních kol nasadili také Britové při invazi do Normandie v roce 1944. Cyklistická pěchota byla považována za nákladově efektivní mobilitu namísto např. koní, kteří potřebovali další krmivo a mohli pod palbou zpanikařit.