Keď divák pristúpi na Andersonovej obrazovo-filozofickú hru, fragmenty zľahka poskladá a otvorí sa mu pohľadu na jej vnútorný i vonkajší svet. Jej osobná filmová terapia popretkávaná Kierkegaardovými, Wittgensteinovými a budhistickými duchovnými ideami môže formovať aj diváka.
Vypadá to, jako kdyby Laurie natočila vzpomínkový materiál na svého bezesporu milovaného mazlíčka a snažila se mu dodat celospolečenskou důležitost tím, že přidá pár částí s lidskoprávní tématikou. Míchání témat spolu s nezáživným obrazem dokázalo ke konci docela nudit. Na tomto snímku je dobře vidět, že tvorba filmů není autorčinou profesí.
