Drama z prostředí hudební školy těží z modelového konfliktu dvou silných
osobností. Nelítostný učitel bažící po dokonalosti svých studentů a talentovaný bubeník, jehož touha po výjimečném výkonu a uznání zavede na hranu svých možností.
Oba tvrdohlaví a neustále proti sobě na barikádách, cedí doslova pot, krev a slzy v psychickém a fyzickém drilu téměř vojenských parametrů. A přesto je jejich zápal společný.
Vášeň pro hudbu, pro jazz, která ve finále zrodí dokonale vygradované hudební číslo, které je na okamžik spojí.
letos to vypadá na plejádu filmů s hlavními hrdiny sociopaty :) Za mě jen dobře a víc takových. Vše připomíná trošku klasický sportovní film s osnovou: čím víc budeš makat a dřít, tím víc budeš lepší. Nechybí trenér, který svého "sportovce" žene na vrchol způsobem, který má daleko ke konvenčním metodám. J.K. Simmons je právem nominovaný na Oskara za vedlejší roli, protože ze sebe vydal to nejlepší. A mé malé perverzní já, které ma často potřebu nějakému "hrdinovi" fandit tentokrát mělo jasno.
Kdyby na mě někdo pořád takhle řval, tak uteču za devatero hor a devatero řek. Andrew ale ne. Chtěl být ten nejlepší. Na úkor toho, že bude bez přátel a přítelkyně. Jo tak to hold bývá. Těžký život muzikanta. Každopádně čekal jsem nudu, ale ta nepřišla. Skoro celý film jsme byl napjatý a vhypleštěný! A na konci dolšo i na husí kůži.
Toto je opravdu podařené dílo. Silný příběh o tom, že přestože nás všichni od něčeho odrazují, tak se nemáme vzdávat, ba naopak snaha a píle přinášejí ovoce. Děj má svižné tempo, kamera a střih jsou mistrovským způsobem využity. Do toho všeho úžasné herecké výkony hlavního představitele Milese Tellera a především J. K. Simmonse, kterému jestli unikne Oscar za vedlejší mužskou roli, tak mne akademie velice zklame! And jazz not dead...
Student a učitel. Oba jsou parchanti, každý z jiného důvodu. Co je spojuje a zároveň rozděluje je hudba. Kořeny pohnutek jednoho z nich se nám v dramatickém závěru alespoň částečně odkryjí, u druhého zůstávají zamlženy a to je myslím největší problém, který jsem s tímto jinak velmi zajímavým snímkem měl. Když poodhlédnu od toho, že všechny ostatní postavy jsou jen v podstatě stafáž pro dva hlavní hrdiny a veškerá energie filmu je upnuta na ně, pak jedna z postav je oproti druhé plochá. Něco jí chybí. Prostě tady je parchant číslo dvě a basta, nějak se s tím diváku poper. Nešlo mi to. Nudit se ale nebudete, závěr je velkolepý a Simons, Simons je prostě přesvědčivě démonický a nevnímám ho jako vedlejší roli. Možná i díky té plasticitě. Ten je na Oskara, jakože nominací má za tuhle roli jako máku.
Jednoduchý příběh ukazující kam až se dá zajít, a´t už je člověk na té či oné straně. Každý máme možnost výběru a podle mého dril umění nedělá. Alespoň to skutečné, to člověk musí mít v sobě.