Misie. Až na kraj světa s jezuity

Dokument Misie přináší přehled historického vývoje misií jako významného fenoménu šíření křesťanství po celém světě. Starověk a jeho různá náboženství ještě neznal misie. Po příchodu křesťanství, které vychází z židovských kořenů, chce nové, dynamické, misijní náboženství přinést celému světu svoji myšlenku o tom, že se Bůh stal člověkem.

Křesťanství přežilo svou svobodu, kterou dostává roku 313 milánským ediktem, přežilo i pád Západořímské říše roku 476 a přežilo i několik následných temných staletí. Z jejich misií je pro nás velmi důležitá iroskotská misie svatého Kolumbána a pro nás Slovany zejména misie svatých soluňských bratří Konstantina a Metoděje, ve století devátém. Na křestanství byly postaveny základy novověké Evropy, vznikly z něj univerzity, v jeho klášterech byly vytvořeny umělecké skvosty i smělá architektura.

Důležitým mezníkem pro dějiny křesťanských misií se stává konec 15. století, všeobecně považovaný za konec středověku. Roku 1492 objevuje Kryštof Kolumbus Nový svět a roku 1498 portugalský mořeplavec Vasco de Gama připlouvá ke břehům Indie. Evropa tak objevuje dva nové vesmíry, Asii – bohatý myšlenkový svět a potom svět vskutku nový – rozlehlé neznámé planiny dvou obrovských kontinentů, které budou později nazvány Amerikami. Když se tedy objeví nová území, vydávají se misionáři, františkáni, dominikáni, augustiniáni, později i jezuité, na misie.

Prvním misionářem byl vlastně sám Ježíš Kristus, zakladatel křesťanství, jako poslanec, vyslanec Boha, aby hlásal boží království a aby odhalil tajemství Boží. Z toho do jisté míry plyne ten veliký úkol, že křesťanství se stává náboženstvím misie, nikoliv jednoho národa, jedné skupiny, ale je určeno všem lidem, všem rasám, všem národům. Opouští hranice Palestiny a stává se náboženstvím Římské říše. Jsou to Ježíšova slova: „Jděte do celého světa, získávejte mi učedníky a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého."
Misie nikdy nepochopíme bez zážitku víry. Slovo missio znamená doslova poslání a o misiích v křesťanském kontextu mluvíme jako o šíření křesťanské víry v to, že Bůh se stal člověkem. Misie ale nikdy v církvi nestály samostatně, byly vždy spojeny s konkrétní materiální, nebo lékařskou pomocí trpícím, chudým a se svátostným životem církve, se Mší svatou a dalšími svátostmi.

Dnešní misie, kdy jsou již všechny džungle a pohanská území objevena, se týkají evangelizace v médiích a teritoriálně hlavně tam, kde křesťanství sice dávno zvítězilo, ale totalitní zlo jej vyvrátilo. Kořeny Krista ale v genech národů přežily a dnes na nich vyrůstá les kostelů a víry o to silnější a trvanlivější, o co zlo bylo krutější a cyničtější.