Malá Gita žije na chudé kodaňské periférii a spolu s houfem stejně chudých dětí toužebně okukuje výlohy obchodů. Většinou je vyžene šmajdavý strážník Vincek. Gitu, které se děti posmívají kvůli jejím snům, nejvíc přitahuje výloha a vůně pekárny U mořské panny, která patří paní Ulssenové. Za výlohou jsou rozprostřeny koláče na mísách, mezi elegantními hosty pekárny prochází paní majitelka, za pultem jsou čisťounké dívky a nádobí sbírá malý Albert. Gita sní o tom, že i ona bude jednou taková dáma. Místo toho s maminkou žije v polorozpadlé kůlně. Gitina matka se živí uklízením v honosné domácnosti, ale jednoho dne na mokrých schodech uklouzne pán domu a Gitině matce nezbývá, než se vrátit k žebrotě. Malé Gity všimne bezdětná paní Ulssenová. Gita ucítí životní příležitost a laskavé dámě se představí jako sirotek Brigita. Maminku bez mrknutí zapře. Paní Ulssenová poskytne Brigitě domov. Jenže Brigita se začne chovat ke svému okolí povýšeně a sobecky. A za to ji nemine trest...
Na Dívce, která šlápla na chléb se mi především líbí hlavní téma celého filmu, tedy napravení skrz pokání. To se celým snímkem prolíná a je tak skvěle splněn hlavní význam pohádky, tedy nějak zlepšit samotného diváka. Námět je dostatečně kvalitní a to, že byl upraven tak, aby lépe pasoval do podmínek České televize vůbec nevadí. O dívce, která šlápla na chléb je má oblíbená pohádka a příští rok se na ni rozhodně rád podívám znovu.