Martrix
2 451 bodů •
9.5
Dějiny žádné země nejsou přijímány bez rozporů a téměř žádná historická postava není viděna černobíle. Tudíž je mi úplně jedno, jestli byl sjednotitel Číny despotický maniak, nebo moudrý tatíček lidu. Hrdinu vnímám spíše jako příběh z dob, kdy ještě žil duch starodávných etických kodexů. Bojové scény nejsou samoúčelné rubačky, ale choreograficky nádherně zvládnutý výrazový prostředek, podobně jako tanec. Rozdělení příběhu do tří verzí, odlišených barevným odstínem, nás celou dobu ponechává na vážkách, jak to vlastně bylo. Vše je podkresleno úchvatnými smyčci, herci hrají jako o život, příběh má smysl a dialogy jsou vedeny tak, že neobsahují žádná zbytečná slova. Celým filmem se jako černá nit táhne předurčenost. Všechny postavy mají své místo, svůj úkol který je nadřazen jejich osobním potřebám. Že to zní povědomě propagandisticky? Víte co? Mě to u Hrdiny nevadí. Těch důležitých myšlenek je tam tolik, že celkové vyznění nepokazí ani nějaký ten rudý virus.
