Na to, že jsou filmaři Váňovi v patách celý rok, se o něm dozvíme překvapivě málo. Wagner se spokojil s rolí pozorovatele, nezazněly tak některé zásadní otázky. Kde se například v člověku, kterému se kolem srdce omotá utržená plíce, protrpí mrtvici a přerazí si snad každou kost v těle, bere síla pokračovat?
Ten se sice většinu snímku pohybuje o berlích, pořád mu to ale nebrání dokumentaristům utíkat a klít u toho těmi nejsprostějšími nadávkami. Pokud nepatříte mezi nějaké militantní vegetariány, alespoň vám tento film zachrání právě Váňova osobnost. Bohužel toho ale skrývá více, než se režisérovi Jakubu Wagnerovi podařilo odkrýt.
Dokument se téměř bojí Váni jakkoliv dotknout a povyšuje ho vyloženě na svátost, se kterou je třeba zacházet opatrně jako s křehkou nádobou. Přitom on sám má pověst nekompromisního a tvrdého bojovníka.
Dokument Váňa, třebaže nese jméno svého centrálního protagonisty, se totiž s Josefem Váňou zvláštně míjí. Respektive bere si z něj pouze dnešek, ale neuvádí ho do souvislostí, díky nimž bychom vlastně mohli krále českých dostihů vůbec pochopit. Nejde mu pod kůži, spíš opatrně tančí okolo
"Civilní" okamžiky jsou poměrně zajímavé díky tomu, že je Váňa zajímavý člověk - například staví v maštali pyramidy, aby ho zbavovaly geopatogenního pole. U naprosté většiny scén mi ale scházelo nějaké zásadní vysvětlení, co se to právě děje za akci, proč tam Váňa je a co je v sázce.
Prozradím veřejné tajemství, jak ušetřit. Na internetu jsou jak k vidění záznamy Velkých pardubických, tak i 13. komnata věnující se Josefu Váňovi.
Místo zvídavých otázek, které by jeho tok řeči nasměrovaly a více odhalily zákulisí dostihového sportu nebo Váňovy lásky k němu, z filmaře vychází i ten nejbanálnější komentář: Hm. Drama a emoce má dodávat rádoby náladotvorná hudba Ondřeje Soukupa.
