Sibiř na konci tisíciletí

"Ptáte se, jestli se bojím budoucnosti, toho co přijde. Nebojím se budoucnosti. Já nevím, co je to budoucnost," říká v úvodu filmu Valerij Alexandrovič, proděkan filozofické fakulty univerzity v Tomsku. Jeho slova se bezděčně stala mottem celého filmu.
Natáčení probíhalo za dramatických okolností (na jaře roku 1998) v prostoru nekonečných plání mezi Novosibirskem a Krasnojarskem - průmyslovém srdci Sibiře. Absolutně bohatá vrstva tzv. "nových Rusů" kontrolujících tok surovin ze Sibiře, obchod i politickou moc, nepočetná střední vrstva relativně úspěšných, kteří by se jednou mohli stát pilířem ruské demokracie, armáda zbídačených lidí žijících ze dne na den, odkázaná jen na to, co se jí podaří vypěstovat - popřípadě ukradnout, tisíce závislých narkomanů umírajících za asistence státní správy na infekce, lidé doufající i ti, kteří na naději už rezignovali. Jejich příběhy se ve filmu vzájemně prolínají na pozadí reálií Ruska v přerodu. "Moskva není Rusko, opravdové Rusko začíná teprve za Uralem," říkají obyvatelé Sibiře.
Civilizace je v tajze koncentrována do velkých měst - z nichž nejmenší mají minimálně půl miliónů obyvatel, obklopených mamutími chemickými a průmyslovými komplexy dávajících panelovým centrům nádech apokalypsy. Veškeré rozpory ruské společnosti zde vyrážejí na povrch v těsné blízkosti a děsivě absurdních kontrastech.
Atomové město Tomsk 7, kde žije sto tisíc obyvatel v prostoru jaderné elektrárny a přípravny jaderných hlavic obehnané ostnatým drátem a po zuby ozbrojenými vojáky, rozpadající se Anžero-Sudžensk, kde lidé místo výplaty dostávají suchý chleba a děti ve škole během výuky omdlévají hladem, městskou čtvrť Jáma, kde izolovaně žije a umírá v otřesných podmínkách deset tisíc narkomanů, smrt a vraždy přímo z ulice v přímém přenosu na zvláštním televizním kanálu, korupce a tunelování státních průmyslových kolosů, procitání totálně zdevastovaného ruského venkova, specifický svět těžařských enkláv uprostřed tajgy, lovecké kratochvíle v tajze za použití obrněného transportéru a další spontánně vzniklé situace, výpovědi a příběhy lidí, jejichž osudem se stala současná Sibiř ve strhujícím dokumentu Roberta Sedláčka "Sibiř na konci tisíciletí".

(zdroj: ČT)