Taková nálož filmů, jakou si pro tento víkend přichystali distributoři, se jen tak nevidí. 10 nových snímků míří do tuzemských kin. Bohužel tu ale platí nepřímá úměra, tedy že kvantita rozhodně nezaručuje kvalitu. Pojďme si všechny snímky představit.
Už od svého ceněného debutu Voltairova chyba (La Faute à Voltaire, 2000) se Abdellatif Kechiche zaměřuje na problematiku imigrantství a vůbec toho, jak nás v očích ostatních ovlivňuje náš původ. Francouzský režisér, který sám pochází z Tunisu, vedle sebe ve své tvorbě staví „svět imigrantů“ a „svět domácích“, aby zkoumal snahy hlavních postav přejít z prvního tábora do druhého. Vyjímkou není ani historické drama Černá Venuše.
Do hlavní soutěže festivalu v Benátkách vybraný snímek Černá Venuše vcelku dobře zapadá do té části distribuční nabídky AČFK, která jako by cílila v první řadě na osvětu. Dílo Abdellatifa Kechicheho není – podobně jako třeba Kvílení (2010, režie Rob Epstein a Jeffrey Friedman) – svou formou vyloženě zastaralé, ale až příliš ho ovládá nutkání „něco říct“ nebo přímo poučit. Jistě ne prvoplánově – naopak, dvouapůlhodinový snímek prozrazuje vizi i režijní kontrolu – ale přece jaksi didakticky. „Jo, chovali se hrozně, k té prdelaté Afričance. Ale nakonec se to vyžehlilo; pozdě, ale přece.“
Drama Černá Venuše bývá obviňováno z degradace žen. Právě v případě tohoto snímku to ale je velké nedorozumění, neboť ne každý film, který ponižování žen zobrazuje, zároveň ženy skutečně degraduje. Film uvádí Asociace českých filmových klubů.
Otázky o hranici lidské důstojnosti klade francouzský film Černá Venuše, který dnes na projekci v Praze představila Asociace českých filmových klubů. Téměř tříhodinový snímek, který Abdellatif Kechiche natočil v koprodukci s Itálií a Belgií podle osudů skutečné postavy takzvané hotentotské Venuše, uvede do kin 3. listopadu.
