Tento film byl a je trochu jako kolik třešní tolik višní. Trochu se mi ztrácel smysl co chtěl film sdělit. Ve filmu jsem vnímal Freuda jako nepřístupného člověka co lpí na svém přesvědčení a není jiné diskuzi přístupný. Asi jako lidé a odborníci, kteří tvrdili, že je země placatá. A pak Jung, který to bere z jiného úhlu a tvrdí, že země je kulatá. A do toho osobní problémy. Jinak ne až tak dobře investovaný čas do shlédnutí filmu
David Cronenberg přichází s filmem o poznání konvenčnějším, než by se z jeho dosavadního působení na tomto poli dalo očekávat, nevnímám to ovšem jako nedostatek ani náhodou, ať už jsou jeho aktuální příspěvky jakéhokoliv ražení. Cronenberg jiný než šokující, provokující, úchylný, zhýralý (atd...) není v žádném případě Cronenberg nedostatečný, poloviční, nehotový.To co se odehrává hned na začátku se nebojím označit hereckou smrští. Keira je excelentní, její vyšinutý, expresivní výstup nezapomenutelný, maximálně uvěřitelný. Ten dynamický nájezd se ale vzápětí rozmělňuje až do velice rozvážného tempa a příběh najednou plyne v úplně jiném rytmu. Když vstoupí do děje volnomyšlenkářský kolega Otto Gross (Vincent Cassel), v jednu chvilku to vypadá, že je jen pouhou personifikací Jungovi podvědomé touhy vzepřít se bezkrevným zásadám, odvrhnout ten monogamní stereotyp a přetransformovat se v dokonalejší formu. Leitmotiv Cronenbergovi práce – proměna (vzpomeňme např. Videodrome, Mouchu, Nahý oběd, Příliš dokonalou podobu) se propadá do spodních ložisek, odkud jej třeba fárat, už se tak okatě nenabízí, ale neztrácí tím, je jen zajímavý jiným způsobem a ta přitažlivost jistě přijde vhod nejen všem hledačům.
Je tu málo Freuda, to mě mrzí - jeho konflikt s Jungem je mnohem zajímavější než vztah s Knightley. Stejně tam mě mrzí, že i když cesta, jakou se film k cíli vydává, je působivá, samotný závěr, pointa i premisa jsou jasné po pěti minutách.