Recenze filmu Léto s Evženem

I když filmařsky se novinka kin Léto s Evženem moc nevytáhla, alespoň se pokouší oživit tradici rodinných komedií. Její zjevný vzor Ať žijí duchové! však zůstává nedostižen, hlavně proto, že děti tábořící u tajemného hradu tvoří jen takzvané křoví.

Pokus o návrat k žánru komedie pro celou rodinu přináší funkční práci s navracejícími se gagy, pozitivní atmosférou a sebejistými hereckými výkony. Občas se ale zdá, že některé podzápletky se nerozvinuly tak, jak měly, a postavy činí ve svém vývoji až mílové skoky.

Snímek slibuje rodinnou zábavu, ale vlastně se tu neděje nic zajímavého pro dětské diváky. Jen se zde dávají dohromady ovdovělí/opuštění dospělí lidé, zatímco jim k tomu přicmrndávají děti, které samou nudou už neví coby. Že by se tu utužil vztah mezi některými dětmi a rodiči, to bohužel. A pokud se chcete svého potomka v létě zbavit a nalákat ho nějakým filmem na tábor, pak díky Létu s Evženem se vám to nepodaří.

Celkově režie i herecké výkony působí, jako kdyby vycházely z předpokladu, že děti v kině by bez přehnaných gest a grimas na plátně nepochopily, kdo z dospělých je hodný a kdo ne, co se tam odehrává, co je myšleno vážně a co je legrace. Což je předpoklad jednak mylný, jednak vedoucí do pekel.

Léto s Evženem pošilhává po osvědčených vzorech, ale zůstává spíše takovým tím zapomenutelným cajdákem, co když se hraje u táboráku, tak se někdo přidá a začne zpívat. Ráno už si na to ani nevzpomene.