Zimní pohádka

Zimní pohádka je zvláštní, kouzelná hra. Je jednou z posledních Shakespearových her a působí, jako by do ní Shakespeare vložil veškerou svou životní zkušenost. Je to broušený křišťál. Podíváte-li se skrz něj, svět se vám rozpadne na množství útržků. V jednom z nich vidíte lásku a hned za ní nenávist. V dalším vypočítavost, hloupost, všechny odstíny sobectví a za nimi, jako v pohádce, dobré srdce. Za narozením je vidět smrt, za štěstím smutek, za přízemností poezie. Je to svět, kde nic není tím, čím se zdá, a ani postavy z příběhu často nevědí, kým ve skutečnosti jsou. Děti se rády dívají na svět přes střep skla a já začínám chápat proč. Bizarní, roztříštěný obraz světa je zajímavější a pravdivější než celistvá realita. Protože každá realita je stejně složená z malých částí.