Film je velmi emotivní, zachycující nejen rozhovory s rodinou, přáteli a učiteli, ale i samotné monology Madua o jeho obavách, skrytých křivdách, ale i snech, v nichž nechybí smích, radost, smutek, ale i obavy a slzy. Sice se v závěru dokumentu nedozvíme, jak to nakonec s Maduem dopadlo, ale do vůbec nevadí, neboť díky jeho ambicím, talentu, vytrvalosti a píli věřím, že i přes svůj handicap má nakročeno tím správný směrem...