Nedokazuje to jen, že hranice mezi hraným a dokumentárním je dnes opravdu tenká, ukazuje to i na svébytný autorský pohled Martina Ryšavého, v jehož snímku dokážou mnohé klidné záběry na všední předměty promlouvat nezvykle dramatickou řečí. K účinku filmu nepochybně přispívá i přirozenost lovců, kteří měli být v centru pozornosti.
Kdo u snímku neusne (bohužel na novinářské projekci bylo spáčů celkem dost) a má alespoň trochu otevřenou mysl a náladu pro snímek spíše meditativní a obrazový, musí Medvědí ostrovy ocenit. Jen škoda, že toho "českého" tam není ani trošku.
Je to škoda, protože Medvědí ostrovy jsou jedním z mála dokumentů, u kterých lze chápat nasazení do kin. Na velkém plátně totiž vypadají moc dobře a zasloužily by si víc diváků, než kolik jich ve skutečnosti asi přijde. Navíc disponuje mystickou a v dobrém slova smyslu zvláštní hudbou skupiny DVA.
Ryšavému patří velké uznání za odvahu nehledět na srozumitelnost nebo atraktivitu, o kterou se ostatní české dokumenty někdy snaží až moc. Na místě je však upozornit, že se nejedná o dílo univerzálně srozumitelné pro každého, a proto ho doporučuji jen těm, kdo vědí, proč na takový film jít a co od něj očekávat.
