Především ženské hrdinky vystupují z příběhu velice plasticky a v součtu tvoří důkladnou a detailní mapu ženského světa. Jejich mužské protějšky autor neexponuje jako aktivní elementy, a snad proto může z Paralelních světů dýchnout závan feminismu. Zatímco Tereza touží po přirozeném naplnění vztahu - tedy po dítěti, ambiciózní Kryštof je "spokojeně" uzavřený v současné konstelaci mezi prací, přítelkyní a milenkou. Zarputilost, s jakou Petr Václav pokračuje v cestě mimo vyšlapané pěšiny a mnohdy i proti proudu současných tendencí, vzbuzuje obdiv.