Athény - Istanbul

Je to stárnoucí, introvertní, šedivě elegantní muž bez energie i touhy a ona mu bude říkat „Bonjour, tristesse“. Setkají se v dopravní zácpě, způsobené na trase Atény–Istanbul stávkujícími farmáři, a on nedokáže odolat. Ani její živelné bezprostřednosti, ani jejímu společníkovi, starému klarinetistovi, který hraje jako bůh. Jako slepec bez vůle je následuje, jakoby v naději, že mu hudba (anebo láska) znovu naplní život, promarněný řešením rozvodových případů, z nichž ten poslední byl jeho vlastní. Původní cíl cesty, návštěva starého nemocného otce, je zapomenut ve jménu ozvěny nového mládí, které dává ale právě tolik, kolik bere...Teskné, šedivě melancholické putování mezi Evropou a Asií a mezi depresí a nadějí se nese na tónech jazzové hudby, jejíž ozvěna jen smutně komentuje marnost a mimoběžnost lidské touhy. [44. MFFKV 2009]