Tsugaru jongarabushi

Kinematografie tradičně pojímá útěk z města na venkov jako očistnou cestu. Kóiči Saitó ve svém vrcholném díle nahlíží cestu z města naopak jako destruktivní invazi městského elementu do vesnického prostředí. Žena a muž přijíždějí do přímořského zapadákova. Ona zde má pohřbít své zesnulé příbuzné a on je na útěku před mafií. Na pozadí sychravého nebe, běsnícího moře a omšelých vesnických domků se začne odehrávat krutý milostný trojúhelník, jehož dalším vrcholem je spanilá slepá dívka, která se chce stát goze, potulnou panenskou hráčkou na šamisen. Strhující obrazové kompozice a uhrančivé melodie šamisenu dodávají drsnému příběhu lásky lyričnost a zároveň odrážejí duševní rozpoložení protagonistů. (Febiofest 2007)