Inconfidentes, Os

V březnu 1789 bylo teoreticky připraveno spiknutí v Minas Gerais. Jeho vůdcem byl Joaquim José da Silva Xaver, řečený Tiradentes, Všichni významnější úředníci, intelektuálové, duchovní i vojenští a miliční představitelé přislíbili součinnost. Spiklenci nabízejí velmi nehrdinský pohled na tuto významnou událost brazilských dějin.

V roce 1972 se konal v Brazílii první Kongres filmového průmyslu v Riu de Janeiru. V hlavním městě státu Bahia se uskutečnily Dny krátkých filmů. Premiéru má nejúspěšnější pornochanchada v historii – A Viuva Virgem (Pedro C. Rovai) a dva nepohodlné filmy – São Bernardo (L. Hirszman) a Spiklenci. Téma boje za nezávislost se v této době vojenské diktatury a krutého útlaku stává alegorií na aktuální situaci. Na plátnech kin se proti tupé ideologii bojuje historickým exkurzem. Navíc režisér se nedrží oficiální verze z učebnic dějepisu a uchyluje se k naprostému historickému reviziomismu, aniž by si dělal starosti, jak moc bije do očí paralela s tehdejší situací. Film byl spoluprodukován italskou televizí (pod názvem La Congiura). Mučedník Tiradentes je pojat nezvykle realisticky se snahou o přesnou rekonstrukci. Scénář vznikl na základě sedmisvazkových prvopisů rozsudků, veršů básníků zapletených do povstání, moderních básní Cecilie Meirelesové a archívních rešerší. Téměř vědecký snímek je postaven na veršovaných dialozích za použití zastaralé formy portugalštiny, což má zvětšit odstup od jednotlivých postav. Nakonec vše vyznívá více jako psychologická diskuze současné brazilské levice, jenž reviduje své úspěchy i neúspěchy. Poslední záběry navíc patří současnosti, čímž je umocněna aktualizace celého problému. Joaquim Pedro de Andrade (1932-1988) patří mezi nejzajímavější režiséry brazilského filmu. Vystudoval fyziku. Založil produkční společnost Saga Filmes, kde natočil řadu dokumentárních snímků. Studoval film v Pařiži, Londýně a v New Yorku. Do cinema novo se zařadil již jednou epizodou z povídkového filmu Cinco vêzes favela (1962). Největší úspěch zaznamenal kanibalistickým příběhem Macunaíma (1969; poprvé byl film v Čechách uveden na Letní filmové škole a následně na festivalu v Karlových Varech). Následoval pozoruhodný snímek Spiklenci. Většina historiků se shoduje, že rokem 1974 končí vklad tohoto režiséra do domácí kinematografie. Možná přeci jen za pozornost stojí i O homem do Pau-Brasil (1981) – životopis básníka Oswalda de Andreho. (David Čeněk, LFŠ 2007)