Režisér Eryk Rocha představuje filmovou studii o úloze intelektuálů v Latinské Americe, především těch, kteří vytvořili spojení mezi brazilským hnutím cinema novo a kubánskou revoluční kinematografií. Pozornost zaměřuje na činnost svého otce Glaubera Rochy na Kubě.
„Můj styl filmového vyprávění je neoddělitelně spjat s brazilskou lidovou kulturou a jejími symboly. To, co my považujeme za symboly a alegorie, není nic abstraktního. Jsou to konkrétní výrazy lidové kultury. Jsou to filmy o lidech a titíž lidé na nich spolupracují. Takže já, který díky svým profesionálním nedostatkům, nemohu natáčet dokumenty, vytvářím fiktivní filmové příběhy, které se vztahují k situaci v Latinské Americe. Skrze tyto snímky potom prosakuje můj způsob vyjadřování, který je hluboce zakořeněný v amerických mýtech a který je dědictvím černošské kultury a vizuální imaginace...” Glauber Rocha
Kubánský exil (1971-1972) je jednou z nejméně známých životních etap režiséra Glaubera Rochy. Zahrnuje v sobě období velké euforie a diskuzí týkajících se úlohy umění během sociální a politické revoluce států Latinské Ameriky a tzv. zemí třetího světa. Glauber svým poetickým jazykem barokního stylu navrhuje učinit film hlavním kulturně-politickým nástrojem podpory latinsko-americké jednoty a spojovatelem při znovuvytvoření brazilského hnutí cinema novo a kubánské revoluční kinematografie. Glauberův hlas je společným jmenovatelem pro opětovné zavedení dialogu mezi cinema novo a kubánským revolučním filmem, což byly dva hlavní kinematografické proudy v Latinské Americe na konci 60.let. Při sledování výpovědí různých filmařů a obyčejných Kubánců z havanských ulic si opět uvědomujeme vliv tohoto filmového tvůrce a jeho díla. Glauber Rocha mimo jiné tvrdí, že: „Latinskoamerický intelektuál je i dnes osadníkem, protože se naučil číst francouzsky a anglicky, protože přejal americko-evropský způsob myšlení a začíná pak tímto novým způsobem nahlížet na svou vlastní situaci, což vyúsťuje v určitý rozpor, který mu nedovoluje uvést politiku a společenskou a politickou revoluci do praxe. Nepřišel na žádný nový způsob sebevyjádření, ani se nedokázal oprostit od buržoazní kultury. Je nutná historická transformace. Čili latinskoamerický intelektuál má za úkol zbořit mýty, nebýt tlumočníkem dějinných událostí a jejich kritiky, ale zaujmout skutečnou politickou pozici v současné realitě. Jedině tak se latinskoamerická kinematografie stane prvním uměleckým hnutím, které bude směřovat ke kulturní a politické jednotě.“
(David Čeněk, LFŠ 2007)
„Můj styl filmového vyprávění je neoddělitelně spjat s brazilskou lidovou kulturou a jejími symboly. To, co my považujeme za symboly a alegorie, není nic abstraktního. Jsou to konkrétní výrazy lidové kultury. Jsou to filmy o lidech a titíž lidé na nich spolupracují. Takže já, který díky svým profesionálním nedostatkům, nemohu natáčet dokumenty, vytvářím fiktivní filmové příběhy, které se vztahují k situaci v Latinské Americe. Skrze tyto snímky potom prosakuje můj způsob vyjadřování, který je hluboce zakořeněný v amerických mýtech a který je dědictvím černošské kultury a vizuální imaginace...” Glauber Rocha
Kubánský exil (1971-1972) je jednou z nejméně známých životních etap režiséra Glaubera Rochy. Zahrnuje v sobě období velké euforie a diskuzí týkajících se úlohy umění během sociální a politické revoluce států Latinské Ameriky a tzv. zemí třetího světa. Glauber svým poetickým jazykem barokního stylu navrhuje učinit film hlavním kulturně-politickým nástrojem podpory latinsko-americké jednoty a spojovatelem při znovuvytvoření brazilského hnutí cinema novo a kubánské revoluční kinematografie. Glauberův hlas je společným jmenovatelem pro opětovné zavedení dialogu mezi cinema novo a kubánským revolučním filmem, což byly dva hlavní kinematografické proudy v Latinské Americe na konci 60.let. Při sledování výpovědí různých filmařů a obyčejných Kubánců z havanských ulic si opět uvědomujeme vliv tohoto filmového tvůrce a jeho díla. Glauber Rocha mimo jiné tvrdí, že: „Latinskoamerický intelektuál je i dnes osadníkem, protože se naučil číst francouzsky a anglicky, protože přejal americko-evropský způsob myšlení a začíná pak tímto novým způsobem nahlížet na svou vlastní situaci, což vyúsťuje v určitý rozpor, který mu nedovoluje uvést politiku a společenskou a politickou revoluci do praxe. Nepřišel na žádný nový způsob sebevyjádření, ani se nedokázal oprostit od buržoazní kultury. Je nutná historická transformace. Čili latinskoamerický intelektuál má za úkol zbořit mýty, nebýt tlumočníkem dějinných událostí a jejich kritiky, ale zaujmout skutečnou politickou pozici v současné realitě. Jedině tak se latinskoamerická kinematografie stane prvním uměleckým hnutím, které bude směřovat ke kulturní a politické jednotě.“
(David Čeněk, LFŠ 2007)
Herci a tvůrci 20
Dodatečné informace
Původní název:
Rocha Que Voa (více)
Rocha que Voa
Rocha Que Voa- Flying Rocha
- Stones in the Sky
Země původu:
Brazílie, Kuba
Ocenění:
Žádná ocenění