Zajímavosti 84
- Sidney Poitier trval na tom, aby se film natáčel na Severu, a to kvůli incidentu, při němž byli on a Harry Belafonte během návštěvy Mississippi málem zabiti Ku-klux-klanem. Proto byla pro natáčení vybrána Sparta ve státě IL. Přesto se filmaři a herci pro venkovní scény na bavlníkové plantáži vydali na krátkou dobu do Tennessee, protože v Illinois nebyla žádná podobná bavlníková plantáž, kterou by bylo možné použít. Během natáčení v Tennessee spal Poitier s pistolí pod polštářem. Místní rasističtí zločinci mu vyhrožovali, a tak bylo natáčení přerušeno a produkce se vrátila do Illinois.
- Jednalo se o první barevný hollywoodský velkofilm, který byl nasvícen s ohledem na herce tmavé pleti. Haskell Wexler si uvědomoval, že standardní osvětlení používané při natáčení způsobuje příliš velké oslnění většiny černošských herců a dalších osob tmavé pleti. Zjemnil osvětlení, aby mohl hrát Sidney Poitier, a dosáhl lepších výsledků.
- Režisér Norman Jewison požádal Roda Steigera, aby při hraní role žvýkal žvýkačku. Zpočátku se tomu bránil, ale pak si tuto myšlenku zamiloval a nakonec během natáčení spotřeboval 263 balíčků žvýkaček.
- Ve scéně, která se odehrává v domě policejního náčelníka, se objevují dialogy, které vznikly improvizací mezi Sidneym Poitierem a Rodem Steigerem.
- Děj se odehrává v horkém létě v Mississippi, ale natáčelo se na podzim v Illinois, takže mnozí herci museli mít v ústech ledovou tříšť (a před záběry ji vyplivnout), aby se jejich dech neobjevil na kameře během nočních scén.
- Mississippi bylo nakonec vyloučeno jako místo pro umístění kvůli stávajícím politickým podmínkám. Jako místo bylo vybráno město Sparta ve státě IL a název města byl v příběhu změněn na Sparta, aby nebylo nutné měnit místní označení. Skleník byl přistavěn ke stávajícímu domu a naplněn orchidejemi v hodnotě 15 000 dolarů.
- Často je uváděn jako nejoblíbenější film Sidneyho Poitiera ze všech, které natočil.
- Scott Wilson udělal na Sidneyho Poitiera takový dojem, že kontaktoval režiséra Richarda Brookse a navrhl mu hlavní roli ve filmu Chladnokrevně (1967). Poitier se o tom tehdy Wilsonovi nezmínil a ten se o tomto doporučení dozvěděl až po obsazení.
- Distributoři váhali s uvedením filmu v jižanských státech, protože kvůli tématu rasového konfliktu hrozily problémy a násilí. Ukázalo se, že v místech, kde se film hrál, nedošlo k žádným násilnostem.
- Několik scén ve filmu, v nichž Virgil a Gillespie stojí proti sobě, bylo natočeno přes rameno Sidneyho Poitiera, který se díval dolů na Roda Steigera, což zdůrazňovalo jejich výškový rozdíl 4,5 cm a dodávalo Virgilovi jemný pocit nadřazenosti.
- Hláška z filmu "Říkají mi Mister Tibbs!" byla Americkým filmovým institutem zvolena 16. filmovou hláškou.
- Scéna facky mezi detektivem Tibbsem a Endicottem byla natočena na pouhé dva záběry a podle podrobného popisu Normana Jewisona z roku 2011 byly facky, které si postavy navzájem uštědřily, skutečné. Jewison nechal Larryho Gatese nacvičovat tak, že ho fackoval, protože si chtěl být jistý, že Gates umí fackovat dostatečně silně.
- Podle komentáře Normana Jewisona a Haskella Wexlera na DVD chtěli původně ve filmu použít píseň "Lil' Red Ridin' Hood" od Sam the Sham and The Pharaohs, na kterou Ralph Henshaw (Anthony James) tančil během natáčení. Protože se nepodařilo získat licenci na píseň od Sam the Sham, byla nahrazena velmi podobně znějící "Foul Owl on the Prowl", kterou složil Quincy Jones a nazpíval Boomer & Travis (známější jako Owens Boomer Castleman a Michael Martin Murphey).
- V roce 1967 hrál Sidney Poitier ve třech největších filmech své kariéry, z nichž dva (V žáru noci a Hádej, kdo přijde na večeři (1967) ) byly v tom roce nominovány na nejlepší film. Poitier nebyl nominován ani za jednu z těchto rolí, ačkoli jeho herecké kolegyně Rod Steiger a Katharine Hepburnová získaly ocenění za nejlepší mužský herecký výkon a spoluherci Spencer Tracy a Beah Richards byli za tyto filmy rovněž nominováni na Oscara. Třetím velkým filmem pro Poitiera v tomto roce byl Panu učiteli s láskou (1967), což možná vedlo k tomu, že byl v tomto roce kvůli dělení hlasů vynechán z nominací na Oscara.
- Producent Walter Mirisch použil kreativní účetnictví, aby společnosti United Artists dokázal, že film vydělá, i kdyby se na jihu vůbec nehrál.
- Kvůli atentátu na bojovníka za občanská práva Dr. Martina Luthera Kinga mladšího (4. dubna 1968) bylo předávání Oscara za nejlepší film pro tento film odloženo o dva dny z pondělí 8. dubna na středu 10. dubna 1968. (Viz také Případ kapitána Dreyfuse (1937) a Zuřící býk (1980).
- Most, přes který uprchlík (Harvey Oberst) během pronásledování přebíhá, je Chesterský most v Chesteru ve státě IL, který překlenuje řeku Mississippi a přechází do Missouri. Chester leží 20 mil západně od Sparty, kde se odehrávala většina natáčení.
- Rod Steiger dostal pokyny, aby svou roli policejního náčelníka Billa Gillespieho založil na postavě šerifa Dodge, populární kulturní ikoně a firemním mluvčím automobilky Dodge. Šerif Dodge byl stereotypní jižanský šerif, který se v 60. letech používal v řadě reklam. Steiger radu přijal, i když komediální aspekty postavy značně zmírnil.
- Je ironií, že Warren Oates a Lee Grant patřili k hollywoodské skupině herců a hereček, kteří hráli rasistické role nebo účinkovali v rasistických filmech, ale zároveň sami otevřeně a hlasitě podporovali hnutí za občanská práva. Mezi další patří Shelley Wintersová a William Shatner.
- Virgil Tibbs se umístil na 19. místě v kategorii Hrdinové v žebříčku 100 hrdinů a padouchů AFI.
- V roce 2007 jej Americký filmový institut zařadil na 75. místo žebříčku nejlepších filmů všech dob. Jednalo se o první zařazení tohoto filmu na seznam.
- Rod Steiger mluvil po celou dobu natáčení s jižanským přízvukem.
- V rozhovoru, který odvysílala televize TCM, Rod Steiger pochválil Lee Grantovou za její výkon ve filmu a označil ho za jeden ze svých nejoblíbenějších.
- Zakázán jihoafrickým úřadem pro kontrolu publikací, stejně jako mnoho dalších filmů Sidneyho Poitiera.
- Beah Richards, která hrála potratářku Mama Caleba, hrála matku postavy Sidneyho Poitiera ve filmu Hádej, kdo přijde na večeři (1967).
- V Mississippi je místo zvané Sparta, ale je to jen malý soubor domů a kostela bez železnice.
- Film byl natočen na podzim roku 1966 a Rod Steiger měl tehdy pouhých 41 let (Sidney Poitier byl o dva roky mladší), ale vypadal mnohem starší.
- Velmi nenápadný gag, který se objevuje v průběhu celého filmu, spočívá v tom, že bratři Courtney a Harold neustále tahají Gillespieho za nos. Courtney se vyhýbá Gillespieho hněvu tvrzením, že to jeho mladší bratr Harold měl opravit bránu v kanceláři. Když Gillespie vysílačkou zavolá do kanceláře z Endidottova domu, odpoví mu Haroldův hlas, ale představí se jako Courtney. Během Gillespieho výslechu Dolores Purdyové volá na Courtneyho, ale Harold mu odpoví a přijde do kanceláře. Když Ralph dokončí výpověď do diktafonu, Gillespie Haroldovi poděkuje, ale říká mu Courtney.
- Jediný film Normana Jewisona, který získal Oscara za nejlepší film.
- Když Alan a Marilyn Bergmanovi přednesli text titulní písně pro Raye Charlese, který byl slepý, zeptal se Charles Quincyho Jonese: "Jsou to bratr a sestra, že?" Jones odpověděl: "Ne, ne, jsou manželé, jsou bílí," na což Charles odvětil: "Ne, nejsou." "Ne," odpověděl Charles. Norman Jewison to považoval za "pravděpodobně největší kompliment, který jim mohl složit".
- Události ve filmu začínají v úterý 13. září 1966 brzy ráno, jak jasně ukazuje kalendář v kanceláři náčelníka Gillespieho. Ve stejnou dobu se natáčel i film (26. září 1966 - listopad 1966).
- V roce 1968 vyhrál Oscara za nejlepší film nad řadou filmů, které se staly kultovními: Hádej, kdo přijde na večeři (1967), Frajer Luke (1967), Tucet špinavců (1967), Bonnie a Clyde (1967) a Absolvent (1967). V tomto roce soutěžily také filmy Chladnokrevně (1967) a Pan doktor a jeho zvířátka (1967).
- Píseň "Bow-Legged Polly", která zní z malého tranzistorového rádia Sama Wooda, pro film napsal a nazpíval Glen Campbell.
- V tomto filmu nebyla vidět jediná osoba, která by kouřila cigaretu.
- Virgil zde říká, že není ženatý, ale v pokračování Říkejte mi pane Tibbsi (1970) je zjevně už léta ženatý.
- Hláška z filmu "Říkají mi Mister Tibbs!" byla v roce 2007 časopisem Premiere zvolena na 76. místě žebříčku 100 nejlepších filmových hlášek.
- Filmový debut Quentina Deana. Přestože za roli Delores Purdyové získala nominaci na Zlatý glóbus za nejlepší herečku ve vedlejší roli, objevila se pouze ve čtyřech filmech a sedmi epizodách televizních pořadů, než ji herectví zklamalo a v roce 1969 odešla ze showbyznysu.
- Na rozdíl od některých názorů nemohla být postava náčelníka Gillespieho vytvořena na základě televizní reklamy Dodge Sheriff, která se poprvé objevila v televizi v roce 1969 - dva roky po natočení tohoto filmu.
- George C. Scott byl první volbou pro roli náčelníka Gillespieho, ale nebyl k dispozici kvůli filmu The Flim-Flam Man (1967).
- Ironické umístění. Během souboje čtyř proti jednomu mezi Tibbsem a čtyřmi bělochy v garáži je nad Tibbsovou hlavou nápis: "Buďme všichni ve střehu. Nechceme, aby se někomu něco stalo."
- Virgilův plat 162,39 dolarů týdně by odpovídal dnešní hodnotě asi 1300 dolarů. Gillespieho plat by se pohyboval v průměru kolem 60 dolarů týdně. I pro severní město, jako je Filadelfie, by Virgilův plat v té době byl na úrovni platu advokáta.
- Hodiny v kanceláři šerifa mají tendenci ukazovat přesný čas podle toho, v jaké části příběhu se objeví. Například scéna, kdy je Virgil vhozen do cely s Harveym, začíná na hodinách přibližně 20 minut po sedmé hodině ranní a trvá přibližně 15 minut. Ve chvíli, kdy je Virgil propuštěn a Courtney řekne Gillespiemu, že je to jeho bratr Harold, který pracuje na denní směně, hodiny v kanceláři ukazují 7:35, což je také o 15 minut později. To také naznačuje, že Harold ve skutečnosti přijde na svou vlastní směnu za 25 minut.
- Film je považován za první díl volné trilogie filmů Normana Jewisona, které se zabývají rasismem; další dva filmy jsou Příběh vojáka (1984) a Hurikán v ringu (1999).
- Ačkoli se film snaží o velmi realistický přístup k povaze tehdejších rasových vztahů, některé detaily musely být přehlédnuty, aby film zůstal na vkusné úrovni. Když Virgil po rozhovoru se svým šéfem podává telefonní sluchátko zpět Gillespiemu, nebylo by nic neobvyklého, kdyby se ho Gillespie neváhal dotknout, nebo si ho dokonce otřel, než na něj opět položil svou vlastní ruku a tvář. Tento jemný detail by se do filmu jednoduše nedostal, protože by měl hluboce urážlivé důsledky.
- V roce 2004 byl zařazen na seznam 400 filmů nominovaných Americkým filmovým institutem do žebříčku 100 nejlepších amerických filmových hudebních děl za píseň "In the Heat of the Night".
- Filmová premiéra Scotta Wilsona, který ztvárnil Harveyho Obersta.
- Jak v tomto filmu, tak ve filmu Hádej, kdo přijde na večeři (1967) (oba filmy byly uvedeny v roce 1967 a v obou hráli Sidney Poitier a Beah Richards) se objevuje scéna, v níž Poitierova postava nabízí bílé postavě, že jí zaplatí za dálkový telefonát.
- William Schallert a Warren Kenner jsou jediní dva herci, kteří se objevili jak ve filmu V žáru noci (1967), tak v televizním seriálu natočeném podle tohoto filmu. Pro Warrena Kennera byl film jeho prvním vystoupením na plátně a seriál jeho předposledním vystoupením na plátně.
- Oblíbený film herce Dannyho Glovera.
- Na ceduli v depu ve Spartě se píše o "rebelské silnici". Jedná se o odkaz na vlak Gulf Coast Rebel, který začal jezdit v roce 1937 mezi městy Mobile (AL) a Union (MS) a později byl prodloužen až do St.Louis (MO). V roce 1966, kdy byl tento film natočen, však společnost GM&O ukončila provoz jižně od St. Louis již před šesti lety, ačkoli sídlo společnosti bylo v Mobile až do roku 1972.
- Stereotyp pomalé řeči Jižanů je vtipně ilustrován panem Hendersonem, ředitelem banky, ve scéně, kdy Gillespie žádá o bankovní záznamy Sama Wooda.
- Skutečnost, že se film natáčel na Středozápadě, je patrná hned v úvodní scéně, kdy vlak GM&O E7 #103 přijíždí do Sparty po zjevně zasněžených kolejích, hned poté, co se obraz během titulkové karty zaostří.
- Bylo běžné, že policisté v malých městech, zejména na jihu, se nestarali o to, jestli mají manžety kalhot částečně zachycené ve špičkách bot. Gillespie nosí obě nohavice kalhot zcela zastrčené do špiček bot, což by podle jeho vkusu naznačovalo kovbojskou mentalitu.
- Zařazeno mezi 1001 filmů, které musíte vidět, než zemřete, vydaných Stevenem Schneiderem.
- Tento film je součástí kolekce Criterion, páteř č. 959.
- Robert Mitchum dostal nabídku na roli Gillespieho, ale odmítl ji.
- Do role náčelníka Gillespieho byl zvažován Lawrence Tierney.
- Zařazen na seznam 400 filmů nominovaných na 100 nejlepších amerických filmů, který v roce 1998 sestavil Americký filmový institut.
- V roce 2005 byl zařazen na seznam 250 filmů nominovaných na cenu AFI 100 let filmové hudby.
- Podle zvuku mince, kterou Sam v první scéně upustí na pult bistra, se zdá, že kola, kterou právě vypil, stála pětník.
- Lokomotiva Gulf, Mobile & Ohio 103, která táhne Tibbsův vlak, byla EMD E-7A, vyrobená v březnu 1945, protože GM&O byla první "velkou" americkou železnicí, která nahradila všechny parní lokomotivy diesely. Lokomotiva, osobní souprava a provozní personál byly v roce 1966 na dva dny najaty od železnice, aby natočily Tibbsův příjezd a odjezd ze Sparty ve státě IL (ačkoli GM&O ukončila osobní dopravu jižně od St. Louis ve státě Missouri o osm let dříve), přičemž lokomotiva a vlak zůstaly přes noc ležet na kolejišti s točnou jižně od Sparty. Když se v srpnu 1972 GM&O sloučila s Illinois Central a vytvořila ICG, byla 103 přečíslována na ICG 4011 a v březnu 1975 prodána do šrotu společnosti Precision National Corporation.
- Jediný film nominovaný na Oscara za nejlepší film toho roku, který byl nominován i za nejlepší zvukové efekty.
- V tomto filmu se objevilo nejméně devět herců, kteří hráli také v televizních seriálech Levyho, Gardnera a Lavena, například v The Rifleman (1958) nebo The Big Valley (1965). Někteří hráli v obou seriálech: Lee Grant, William Schallert, Warren Oates, Peter Whitney, Anthony James, Quentin Dean a Arthur Malet.
- Láhev limonády, kterou Gillespie pije ve své kanceláři, když je přiveden Tibbs, je Dr. Pepper. Vznikla v roce 1880 ve Waco v Texasu a největší podíl na trhu měla na jihu. Gillespie ji pil přímo z láhve při pokojové teplotě, což byla běžná praxe.
- Sidney Poitier a William Schallert se objevili v dalším filmu o rasové problematice: (Kapka krve, 1957).
- Červený traktor za Gillespiem a starostou je Farmall. Vyráběla ho společnost International Harvester a později McCormick a na jihu byl velmi oblíbený díky své příznivé ceně a univerzálním schopnostem.
- Když sluha v Endicottově domě vyjde ven, aby Tibbse a Gillespieho odvedl za Endicottem, dravý pták, který je na chvíli vidět v dálce, je sup krocanovitý.
- V úvodní scéně, kdy Ralph vhazuje Samovy mince do pokladny, jsou vedle jeho hlavy vidět dvě červené krabičky s nápisem "Roi-Tan". Roi-Tan byla slavná značka levných doutníků od společnosti American Cigar Company, která vznikla v roce 1903. Jejich další oblíbený doutník, Cremo, se výrazně objevuje ve filmu Papírový měsíc (1973).
- Zatímco Virgil prohlíží Colbertův Lincoln, krátká montáž detailních záběrů na auto a jeho okolí je technikou lepších režisérů. Zatímco úseky bez herců a dialogů jsou ve filmech poměrně běžné, extrémní detailní záběry, které Jewison používá, diváky odrazují a zároveň v nich budují napětí, než děj pokračuje.
- V písni "Sleepin Wit My Fonk" od Sira Mix A Lot zazní věta "Check in like Virgil Tibbs-ah".
- Posmrtně zařazen mezi 100 nejoblíbenějších filmů Akiry Kurosawy.
- Rod Steiger, který byl ve skutečnosti levák, nosí revolver ráže 38 v pouzdře s křížovým tahem na pravé straně.
- Anthony James, který hraje postavu Ralpha, hraje postavu jménem Ralph také ve filmu Učitelka.
- Tento film měl televizní premiéru v pořadu Saturday Night at the Movies na stanici NBC 16. září 1972. Běžel ve dvouhodinovém a patnáctiminutovém vysílacím čase od 21:00.
- Těžkopádný "drsňák", který ohrožuje Virgila v kůlně, je herec Robert Appel. Jeho jméno se v titulcích neobjevuje. Ze čtyř "drsných" postav jsou uvedeny pouze dvě.
- Podle Sidneyho Poitiera nebyl Tibbsův odvetný úder Endicottovi (Larry Gates ) ani v původním scénáři, ani v románu, podle něhož byl film natočen. Poitier trval na tom, aby Tibbs Endicottovi facku vrátil, a chtěl záruku, že se tato scéna objeví ve všech kopiích filmu. Podle Stirlinga Silliphanta byla facka v původním scénáři, nikoli však v románu.
- Když se režisér Norman Jewison a střihač Hal Ashby zúčastnili předpremiéry filmu, zjistili, že se mladí diváci dialogům bouřlivě smějí. Ačkoli byl Jewison naštvaný, že jeho dramatický film není brán vážně, Ashby ho ujistil, že diváci se smějí na znamení souhlasu s tím, že jižanského šerifa postaví do latě sebevědomý a vznešený detektiv Virgil Tibbs. Jewison nesouhlasil, dokud se film nedostal ke slavné scéně facky; když bělošské publikum ohromil pohled na Afroameričana, který se poprvé v moderním americkém mainstreamovém filmu fyzicky brání bělochovi, byl Jewison přesvědčen, že film je účinný jako drama.
- Sidney Poitier poradil Normanu Jewisonovi, že Tibbsův pohlavek Endicottovi by měl být okamžitý, téměř synchronizovaný, aby ukázal, že stejně jako Endicott neváhá dát černochovi facku uprostřed věty, Tibbs neváhá a nebojí se ji vrátit ani bohatému bělochovi z hlubokého Jihu.
- Kořen kapradiny osmundy, který Virgil najde v Colbertově autě a v Endicottově skleníku, byl důležitým vodítkem při vyšetřování, ale nakonec nevedl k Endicottově vině. Později Virgil zjistí, že Colbert pouze navštívil Endicottův dům v noc jeho vraždy.
- Když je auto Virgila Tibbse pronásledováno na skládce, přibližně po hodině filmu se kamera nakloní z detailního záběru na odloženou dětskou panenku ležící mezi troskami. To nenápadně předznamenává skutečnost, že potrat je ústředním bodem zápletky tajemné vraždy.
- Dej je situovaný v letnom Mississippi, ale natáčalo sa na jeseň v štáte Illionis. Kvôli tomu muselo mať veľa hercov pred natáčaním v ústach kocky ľadu, aby v noci nebol vidieť teplý dych.
- Film je často citovaný ako najoblúbenejší film Sidneyho Poitiera, aký kedy urobil.
- Hláška "They call me Mister Tibbs!" bola zvolená ako 16. v zozname filmových hlášok AFI. V zozname Premiere skončila na 76. mieste.
- Režisér Norman Jewison požiadal Roda Steigera, aby jeho postava žuvala žuvačku. Rod najprv odmietol, ale potom sa mu ten nápad zapáčil a nakoniec sa spotrebovalo na natáčaní 263 balíkov žuvačiek.