Zlý večerníček

Houpající se klučina v papírové čepici, který už několik desítek let každý večer hází po dětech z obrazovky papíry s logem ČT, má zlé dvojče z paralelní dimenze. Je to nadržené kreslené monstrum, jež je možné povolat do našeho světa pomocí prastaré magické knihy. To se jako na potvoru povede čtveřici dívek při nočním uklízení starého opuštěného domu s temnou minulostí, která se po probuzení zlověstných sil stane ještě o něco temnější. Režiséra Freda Olena Raye jsme otrlým divákům představili už loni jeho spirituálním traktátem o prastarém kultu motorových pil Hollywoodské rajdy s motorovými pilami. Nyní uvádíme mistra v jeho typičtější poloze. Spolu s duchovními spřízněnci Jimem Wynorským a Davidem DeCoteauem (který ovšem později přesedlal na horory s nahými muži) Ray zasvětil život laciným erotickým hororům, do kterých angažoval modelky pánských časopisů. Filmy této trojice často s malými obměnami opakovaly tutéž zápletku: skupina dívek tráví noc sama v opuštěném domě a někdo je postupně vraždí. Zlý večerníček tak nápadně připomíná například DeCoteauovy filmy Nigtmare Sisters (1987) a Kočky z internátu (1988), Wynorského Souboj se smrtí a Sorority House Massacre II (oba 1990) nebo společný Rayův a Wynorského opus Scream Queen Hot Tub Party (1991). Všechny spojuje také velký nadhled, záliba v pubertálním humoru a nijak nemaskovaná absurdní přímočarost. Boj dívek s vraždícím animákem bude z tlumočnické kabinky soudcovat první dáma Otrlce Samantha Bifidus. (Festival otrlého diváka)