Sangue mineiro

Bezpochyby nejpozoruhodnějším tvůrcem období němého filmu je Humberto Mauro. Melodrama Mineirská krev je jeho první spoluprací s Carmen Santosovou. Přestože děj je jednoduchý (adoptivní dcera miliardáře z Minas Gerais nachytá svou sestru v objetí svého snoubence, pokusí se o sebevraždu, ale je zachráněna dvěma bratry…), snímek vyniká formální dokonalostí.

Mineirská krev má premiéru roku 1930, kdy vzniká také avantgardní Limite (r. Mario Peixoto) – vrchol němého brazilského filmu. Adhemar Gonzaga zakládá v Riu de Janeiro významnou společnost Cinédia, která okamžitě angažuje Humberta Maura. Nicméně už předcházející 20. léta jsou zásadním zlomem ve vývoji domácí kinematografie. I když pořád nemáme docela přesné údaje o počtu filmů této dekády (Brazilská cinematéka zpracovává dokumentaci již přes deset let), je zřejmé, že dochází k oživení produkce a São Paulo se stává hlavním filmovým centrem. V některých krajích vznikají regionální tematické cykly (1922-1929), jež se na určitou dobu stanou velmi oblíbenými. Jejich geneze je všude více méně stejná: skupina nadšenců vloží vlastní prostředky a energii do série filmů spojených společným tématem. Většina těchto pokusů nemá dlouhé trvání, protože svou kvalitou nemohou konkurovat americké produkci, již se snaží imitovat. Navíc tyto aktivity nejsou provázané, takže každá skupina vždy začíná od nuly a nemůže se poučit z technických nebo narativních postupů té předchozí. Ve městě Catagues ve státě Minas Gerais se tomuto žánru věnuje Humberto Mauro a italský emigrant Pedro Comello (jeho učitel). Jejich společné snímky nejsou příliš zajímavé, až v roce 1927 první Maurova samostatná práce Thesouro Perdido (Ztracený poklad) upozorní na výjimečný talent mladého tvůrce. Následují další dva díly regionálního cyklu Cataguases: Braza dormida (Vyhaslé uhlíky, 1928) a Mineirská krev (1929) potvrzují nadání svého autora. I přes estetickou vytříbenost nejde o velký komerční úspěch. Přestože se o režiséra zajímá americká společnost Universal, právě tržby z kin ji odradí, a tak je poslední část cyklu produkována díky podpoře Carmen Santosové. Portugalská herečka žijící v Riu si zahrála také hlavní roli. Byla významnou postavou brazilské kinematografie. Její mecenášství a herectví jí dovedly až k režii jako první ženu v historii brazilské kinematografie. Údajně v případě Mineirské krve vrcholí vliv Adhamara Gonzaga, jenž Humberta Maura směřoval k výběru poměrně sofistikovaných společenských témat. Zde se režisér vyžívá v řadě ambivalentních erotických scén, rozehrává láska dvou bratranců ke stejné ženě a dokazuje, jak dokonale pochopil výrazové prostředky nového umění. Bohužel premiéra filmu v roce 1930 se střetává s nástupem zvuku do kin, a tak přijetí ze strany kritiky i diváků není příliš vřelé. [David Čeněk, LFŠ 2007]