Queen of Diamonds

Příběh ženy, která je zaměstnaná v kasinu v Las Vegas jako krupiérka, slouží režisérce k psychologickému vykreslení jejího pohledu na vnitřní úpadek americké kultury. Las Vegas je běžně prezentováno jako místo okamžitého zisku, nebo naopak ztráty, rychlosti a dynamiky. Zde je však pojímáno nikoli z pohledu hráčů – návštěvníků, ale naopak zevnitř; ve své monotónnosti, ležící uprostřed suché země pod stále šedivě modrým nebem, obklopené plochými jezery a plné osamělých lidí přežívajících v klaustrofobických interiérech. Film se formálně hlásí k tradici dokumentaristicky aranžovaného snímání, kterou zavedl Andy Warhol. Režisérka své dílo charakterizuje jako „emotivní minimalistický post-pop rentgen Spojených států“.
[Zdroj: Febiofest 2008]