Experimentální dokumentární esej, který nekonvenčním způsobem představuje Arménii, její pohnutou minulost i barvitou současnost. Formálně pestrý snímek usiluje o co nejpravdivější pohled, a to jak na zemi svých předků, tak do svého nitra. Přiblížit se k nim znamená především otevřeně vnímat.
Gariné Torossianová, uznávaná filmařka arménského původu, narozená v Bejrútu, charakterizuje svůj první celovečerní film Kámen poznamenaný časem (na 42. MFF Karlovy Vary 2007 byl uváděn pod názvem Dotek doby kamenné) jako experimentální dokumentární kompozici, jejímž tématem je putování do vysněné domoviny - Arménie. Cestuje tam žena, v podání Arsinée Khanjianové, známé z filmů Atoma Egoyana Kalendář a Ararat, s cílem objevit podstatu arménské duše a porozumět jí.
„Kámen poznamenaný časem je pro mne tvůrčím zlomem ve sblížení dvou stylů: fikce a dokumentu. Tématem identity a imaginace jsem se zabývala od počátků své tvorby. Vždy jsem předpokládala, že snaha najít vlastní identitu, která ve značné míře tkví v našich představách, se naplní v naší mateřské zemi. Arménie byla vždy mým cílem. Skutečnost, že jde o místo jiné, než jsme si jej vysnili, přináší prozření a šanci. Toto poznání potom mění vyjadřovací prostředky filmu,“ uvádí režisérka.
Ve svých předchozích snímcích (Girl from Moush, 1994, Sparklehorse, 1999, Hokees, 2000, Babies on the Sun, 2002) vycházela Gariné Torossianová především ze svých představ. V případě Kamene poznamenaného časem se více otevřela okolnímu světu. Během příprav na natáčení se setkávala s různými lidmi, nechala je hovořit a naslouchala jim. Pokoušela se utlumit vlastní obrazotvornost, aby se více přiblížila realitě jako takové.
Její hrdinka si vede cestovní deník, jehož kapitoly vytvářejí strukturu filmu. V jednotlivých částech navštívíme město Gjumri (dříve Leninakan) téměř dvacet let po strašlivém zemětřesení, chrám svaté panny Hripsime nebo etnografické muzeum v Sardarapatu. Budeme svědky vesnické svatby, na druhou stranu si uvědomíme, že věčně živá zůstane vzpomínka na události roku 1915. Jako by se tyto zážitky vepsaly přímo do kamene, na které je Arménie díky geologickým pochodům bohatá.
Snímek není tradičním cestopisem, spíše emocionálně laděnou a volně poskládanou mozaikou přibližující rozmanité tváře země. V dynamickém střihu se nabízí režisérčin originální analytický pohled, v němž využívá nejrůznější formální postupy (použití barevných filtrů, rozostřených záběrů, ale i propracovaných kompozic), včetně černobílých archivních záběrů a fotografií z rodinných alb.
V podstatě existují v Kameni poznamenaném časem dvě cesty: cesta turisty a cesta do nitra člověka. Jejich společným jmenovatelem je snaha přiblížit se pravdě, kterou je však možné odhalovat pouze jemným dotekem.
(Tomáš Hála, LFŠ 2007)
Gariné Torossianová, uznávaná filmařka arménského původu, narozená v Bejrútu, charakterizuje svůj první celovečerní film Kámen poznamenaný časem (na 42. MFF Karlovy Vary 2007 byl uváděn pod názvem Dotek doby kamenné) jako experimentální dokumentární kompozici, jejímž tématem je putování do vysněné domoviny - Arménie. Cestuje tam žena, v podání Arsinée Khanjianové, známé z filmů Atoma Egoyana Kalendář a Ararat, s cílem objevit podstatu arménské duše a porozumět jí.
„Kámen poznamenaný časem je pro mne tvůrčím zlomem ve sblížení dvou stylů: fikce a dokumentu. Tématem identity a imaginace jsem se zabývala od počátků své tvorby. Vždy jsem předpokládala, že snaha najít vlastní identitu, která ve značné míře tkví v našich představách, se naplní v naší mateřské zemi. Arménie byla vždy mým cílem. Skutečnost, že jde o místo jiné, než jsme si jej vysnili, přináší prozření a šanci. Toto poznání potom mění vyjadřovací prostředky filmu,“ uvádí režisérka.
Ve svých předchozích snímcích (Girl from Moush, 1994, Sparklehorse, 1999, Hokees, 2000, Babies on the Sun, 2002) vycházela Gariné Torossianová především ze svých představ. V případě Kamene poznamenaného časem se více otevřela okolnímu světu. Během příprav na natáčení se setkávala s různými lidmi, nechala je hovořit a naslouchala jim. Pokoušela se utlumit vlastní obrazotvornost, aby se více přiblížila realitě jako takové.
Její hrdinka si vede cestovní deník, jehož kapitoly vytvářejí strukturu filmu. V jednotlivých částech navštívíme město Gjumri (dříve Leninakan) téměř dvacet let po strašlivém zemětřesení, chrám svaté panny Hripsime nebo etnografické muzeum v Sardarapatu. Budeme svědky vesnické svatby, na druhou stranu si uvědomíme, že věčně živá zůstane vzpomínka na události roku 1915. Jako by se tyto zážitky vepsaly přímo do kamene, na které je Arménie díky geologickým pochodům bohatá.
Snímek není tradičním cestopisem, spíše emocionálně laděnou a volně poskládanou mozaikou přibližující rozmanité tváře země. V dynamickém střihu se nabízí režisérčin originální analytický pohled, v němž využívá nejrůznější formální postupy (použití barevných filtrů, rozostřených záběrů, ale i propracovaných kompozic), včetně černobílých archivních záběrů a fotografií z rodinných alb.
V podstatě existují v Kameni poznamenaném časem dvě cesty: cesta turisty a cesta do nitra člověka. Jejich společným jmenovatelem je snaha přiblížit se pravdě, kterou je však možné odhalovat pouze jemným dotekem.
(Tomáš Hála, LFŠ 2007)
Herci a tvůrci 9
Režie:
Stone Time Touch