Jeden film, jedna hodina, tisíc myšlenek, dvanáct slz, jeden kněz, pár polibků, jeden velký úsměv, a to vše v barvách. Těmito slovy nás zve režisér Mikis Mazarakis na výlet do mysli stockholmského taxikáře. Můžeme sledovat jedním dnem rámovaný proud náhodných myšlenek inspirovaných jeho vlastními zážitky či lidmi, kteří do jeho taxíku nastoupí. Nebylo by moudřejší věřit v čokoládu než v boha? Nebylo by lepší užívat si plně dneška než se obávat o to, co bude zítra? Rodí se další a další otázky… Formální stránka filmu je ozvláštněna častým využíváním obrazu rozděleného na více částí, kdy sledujeme stejnou akci z různých pohledů. Ve filmu jsou i animované vložky, třeba s Ingmarem Bergmanem stylizovaným do podoby boha úzkosti. (FebioFest 2006)
Aphelium