Vores lykkes fjender

V roce 2003 předstoupila čtyřiadvacetiletá Afghánka Malalai Joya před dolní komoru afghánského parlamentu, aby tu mezi téměř samými muži pronesla krátkou, ale silně kritickou řeč vůči afghánské společnosti. Ta byla dosud podle jejího názoru slepá k zločinům, jež se udály v minulých letech, a nedělá nic pro nápravu křivd, mezi něž patří především útlak afghánských žen. Během několika minut byla vyvedena ze sálu a o pár dnů později jí už anonymové hrozili smrtí. Ačkoli ale volá po svobodném životě, musí v zájmu vlastní bezpečnosti nosit burku. Dánská režisérka Eva Mulvad sleduje Malalai Joyu v průběhu posledního týdne před volbami do parlamentu, kam kandiduje jako jedna ze tří žen mezi jednačtyřiceti kandidáty. Její kampaň je poznamenána výhružkami, ale i podporou vesničanů, pro které je mnohdy jedinou autoritou, na niž se mohou obrátit se svými problémy, jako je domácí násilí nebo nucené sňatky. BBC před dvěma lety prohlásila o Malalai Joye, že je nejslavnější ženou Afghánistánu. V kontextu jakékoli západní země by tato informace vyzněla zcela banálně, ale v zemi, kde šly ženy k volbám poprvé v roce 2005, vyvolá zasloužený obdiv.