Absolventský dokument mladé režisérky nahlíží do reality každodenního života v jednom starobinci v Amsterdamu. Autorka si citlivě všímá, jak je pro seniory, kteří se pohybují v téměř obřadně zpomaleném tempu, vyčerpávající včas nastoupit do výtahu nebo z něj vystoupit, hrát bingo, uvařit si kávu nebo se podívat na televizi. Tragikomický snímek dokládá, jak absurdní může být život i v místech, kde se zdánlivě nic neděje. [43. MFFKV 2008]
Některé momenty byly zajímavé, ale ač nechci, tak musím srovnat s Obrazy starého světa a výsledek je jasný. Někdo poctivě mapuje život a umí to podat, druhý si slepě dělá legraci z toho čemu, zdá se, nerozumí.