Krátký film dlouholetých přátel Johannese Stjärne Nilssona a Oly Simonssona Music For One Apartment and Six Drummers (2001) byl vystavěn kolem geniálně jednoduchého nápadu. Šestičlenná parta sonických buřičů se vloupe do městského bytu a namísto toho, aby tam cokoli zcizila, použije jednotlivé části jeho zařízení jako hudební nástroje. Podivuhodná performance na pomezí zločinu a bizarního žertu byla elektrizující právě pro svou nemotivovanost: divák netušil, odkud se postavy bubeníků vzaly, o co přesně jim jde, kde se bere jejich manická přesnost a posedlost všedními zvuky, které běžné lidské ucho vytěsňuje. Onen báječný náboj anarchie, iracionalita průniku nečekané harmonie do kakofonické všednosti, bohužel v celovečerním rozvedení prvotního nápadu schází.