Je známou pravdou, že v základu anekdotické nápady se nemají zbytečně protahovat. To platí rovněž pro tento film, který rozvíjí oblíbené schéma (často zužitkovávané, mimo jiné i ve francouzské komedii Tetovaný) - líčí, v jakých obtížích se ocitne člověk, jenž si nechal na záda vytetovat kresbu malíře, jenž se až po své smrti stal nenadále slavným. Nebožák se tak stává jakýmsi chodícím obrazem, jenž cena neustále stoupá. Navíc se o hrdinu zajímá stále více lidí, jejichž úmyslům lze jen stěží důvěřovat. Režisér Jan Moravec, jenž si napsal i scénář, se opírá zejména o hereckou složku, která vnáší nejvíce spontaneity.
Velmi zajímavá absurdita vybočující z běžných konvencí české kinematografie (zejména scény u soudu byly vrcholem filmu ). Stejně zapomenuté dílo, jako Přehlídce velím já ( která je ale divácky atraktivnější).
Když 2 dělají nad podobným námětem není to to samé. Tento film vedle např. filmu Tetovaný s Gabinem a Funésem je úplná kravina. Mnoho herců prakticky neměla co hrát.
Sem tam je film proložen dobrými kydy, ale celé mi to přijde na komedii takové ponuré. Ponuré a statické, chybí tomu pohyb. Něco jsem nepobral, takže v budoucnu mrknu znovu. Zatím dávám 40%. Pak se uvidí. A to přidávám za papouška v závěru.